Druh společenské zábavy, při niž skupiny nebo páry tanečníků tančí dobově ustálené taneční figury vycházející zejména z rytmického charakteru doprovodné hudby. Cílem tance společenského je navození kolektivního pocitu radosti z rytmického pohybu a vzájemného kontaktu mezi tanečníky. V jeho historicky proměnlivých formách se uplatňují i další společenské funkce (reprezentační, společenskou normou povolená forma seznamování, relaxační), které závisí na společenských konvencích jednotlivých třídních a národních komunit.
Tanec společenský byl vytvořen v hrubých obrysech dvorskou společností převážně postupnou adaptací
tance lidového. Ve středověku byl tanec společenský součástí dvorských slavností. Z původního spojení tance pomalého a rychlého (Urpaar) přidáním dalších tanců vznikla
suita, v niž byly zastoupeny zejména tance
allemande,
courante,
sarabande a
gigue. Nejstarší typy jsou dobové tance například
pavana z 16. století,
gavota ze 17. století,
menuet z 18. století. Rozvojem měšťanské společnosti se v 18. a zejména v 19. století rozšířily tance společenské do měst a později do všech společenských vrstev. Typickými plesovými tanci 19. století byly
čtverylka,
mazurka,
polka,
valčík aj. Od konce 19. století ztrácely tance společenské často příležitostný charakter (vznik tanečních podniků, kaváren, vináren a barů). Ve 20. století se projevuje silný vliv tanců ze zámoří, například
tango,
foxtrot,
blues, dále
džezové hudby i nových hudebních směrů (například
rockové hudby). Diskotékové tance vznikají v souvislosti s narůstající oblibou tanečních
diskoték, kde mladí lidé tančí na reprodukovanou hudbu. V různých soutěžích společenských tanců se uplatňují v kategorii tanců standardních (
waltz,
tango,
valčík,
slowfox,
quickstep) a latinskoamerických (
samba,
rumba,
ča-ča,
paso doble,
jive) jak amatérští, tak profesionální tanečníci.
Viz též
tanec.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
12. 7. 2006
Autor: -red-
