Paříž

Města a obce / Hlavní města

Francouzsky Paris – hlavní město Francie v Pařížské pánvi a v Ile-de-France na Seině na soutoku s Marnou. Aglomerace Paříže měla 279 obcí s 8,51 mil. obyvatel (1982), kromě dalších obcí okolních dpt. Politické, hospodářské, kulturní středisko Francie. Průmysl automobilový, letecký, elektrotechnický, strojní, chemický, kožedělny, potravinářský, oděvní, kosmetiky. Velká dopravní křižovatka železniční, silniční, říční přístav, letiště (Le Bourget, Orly, Charles-de-Gaulle). Metro, rychlodráha (RER, Réseau Exgress Régional). Jádrem města je ostrov ile de la Cité s gotickou katedrálou Notre-Dame a Palais de Justice. Na levém břehu Seiny je Latinská čtvrt s univerzitou (Sorbonne), památník Panthéon, knihovny, divadlo, muzeum, akademie věd, vědecké výzkumné ústavy; Invalidovna, Bourbonský palác (sídlo Nárorního shromáždění), Eiffelova věž. Na pravém břehu Seiny je pahorek Montmartre s bazilikou Sacré Coeur, chrám Sainte Madeleine, Opera, Palais Royal, Louvre (s uměleckými sbírkami). Od Place de la Concorde vede široký bulvár Avenue des Champs Élysées s Vítězným obloukem (Arc de Triomphe), dále Elysejský palác (sídlo prezidenta). Moderní budovy: UNESCO, univerzitní město, centrum umění Georges-Pompidou. Průmysl je soustředěn na obvodě Paříže, hlavně v předméstích a v satelitních městech, například Nanterre, Neuilly-sur-Seine. – Původně Lutuhezi, středisko keltského kmene Parisiů a významný říční přístav; v roce 53 př.n.l. zde Caesar uspořádal sněm podrobené Galie. V roce 52 př.n.l. se připojila k Vercingetorigovu povstání, dobyta římským vojskem. Římany nazývána Lutetia Parisiorum; jedno z center římské Galie. Ve 3. století pronikání křesťanství (sv. Denis, popraven roku 280), vytvořeno biskupství. V 5.století Paříž ohrožena germánskými kmeny a Huny. V roce 486 po dobyti Franky se stala jedním ze středisek franské říše. V 9 století převzali obranu Paříže před útoky Normanů Robertovci (Kapetovci ); v roce 886 porazil hrabě Odo Pařížský u Paříže spojené vojsko seinských a loirských Normanů (město obléháno od roku 885). Paříž se stala oporou Kapetovců na jejich cestě ke královské koruně; od konce 10. století hlavní město Francie. Od 11. století mělo rozhodující moc ve městském sdružení kupců. Středověká Paříž patřila k největším evropským městům. Měšťané země od 14. století bojovali za své svobody proti panovnické moci (povstání E. Marcela, S. Gabocha). V letech 1420–36 obsazena Angličany (stoletá válka ). Jetě před zformováním univerzity byla Paříž mezinárodním kulturním centrem (pobyt vzdělanců z Anglie, Itálie a Německa ); v roce 1215 konstituována univerzita, která měla výjimečný politický a ideologický vliv v Evropě (omezení papežské autority); v roce 1253 založena kolej Sorbonna. V roce 1530 založil František I. Collége de France jako vysokou školu v renesančním duchu. Za náboženských válek Paříže oporou katolické církve (v roce 1572 bartolomějská noc, podpora strany Guisů proti Jindřichovi III. a Jindřichu IV.). Město se aktivně účastnilo fronty (boj proti královskému absolutismu), která však byla pro nejednotnost feudálů poražena. Od 17. století celoevropským významným centrem literatury, umění a vědeckého života (literární salóny, v roce 1635 založena Académie Françise, v roce 1648 Académie Royale de Peinture et de Sculpture, v roce 1671 Académie ďArchitecture, v roce 1680 Comédie Françise). Za buržoazní revoluce konce 18 století sehrál pařížský lid vedoucí roli při radikalizaci revolučního procesu (dobyti Bastily v roce 1789, srpnové povstání v roce 1792, květnové povstání v roce 1793). Po větší část 19. století zůstala Paříž centrem revolučního hnutí v Evropě (červencová revoluce 1830, únorová revoluce 1848, zářijová revoluce 1870, Pařížská komuna 1871), do Paříže odcházeli političtí emigranti z různých evropských zemí (Němci, Poláci, Italové, Maáaří, Rusové). Rozmach města v období nastupujícího imperialismu si vynutil za Napoleona III. radikální přestavbu. V pařížském prostředí 19. a počátku 20. století vznikly nové literární a malířské avantgardní směry (realismus, naturalismus, symbolismus, impresionismus, kubismus, surrealismus); střediskem uměleckého života byl po roce 1870 Montmartre (po 1. světové válce Montparnasse). V Paříži se konaly světové výstavy (1855, 1867, 1889, 1900, 1937). V roce 1889 zde byla založena II. internacionála. Za 1. světové války byla Paříž bezprostředním zázemím fronty. Za 2. světové války okupována nacisty. Antifašist, hnutí v Paříži vyvrcholilo v roce 1944 povstáním proti okupantům a kapitulací nacistické posádky. Po 2. světové válce sídlo četných mezinárodních organizací (UNESCO). V Paříži a v okolních zámcích (Versailles, Fontainebleau, Saint-Germain) byla uzavřena řada mezinárodních smluv.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 1. 2. 2022
Autor: -red-

Odkazující hesla: André Navarra, armagnakové, Art & Language, Atlantský oceán, Banque de Paris et des Pays-Bas, Běla Kolářová, Burgundský palác, Camilla Friedländer von Mahlheim, Carl Meltzer & Co., Champs-Élysées, cirkus, Claude Monet, cyklistika, Eugéne Gaillard, fa Boucheron, Fanny Cerritová, Filip Égalité, francouzské divadlo, francouzské výtvarné umění, František Foltýn, Franz Xaver Birkinger, Friedrich von Amerling, Gustav, Hans Arp, Heinrich Heine, ICAO, Île-de-France, Interpol, Jan Fyt, Jan Kotík, Jan Křtitel Krumpholz, Jaroslav Balzar, Jean Fautrier, Jiří Kolář, Johann Nepomuk Ender, kabaret, kankán, Kapetovci, Le Bourget, Leopold Bauer, Lev Samojlovič Bakst, Libor Fára, Lorenzino, Marne, metro, Mezinárodní sdružení pro trestní právo, Mezinárodní výbor pro šíření umění a písemnictví filmem, Moise Kisling, Montmartre, Montparnasse, Musée National du Louvre, Nanterre, Neustrie, Odéon, Ossip Zadkine, Palais Royal, Pierre-Adrien Dalpayrat, Pieter Boel, Pontoise, Prosper Comte d'Epinay de Briot, Robert de Cotte, Samuel Bing, Simca, Svaz spravedlivých, Tabarin, Tina Blau, Towarzystwo Demokratyczne Polskie, UNIATEC, Wilhelm Bernatzik.