cogito, ergo sum

[Kogitó ergó, latinsky myslím, tedy jsem], Descartova

teze (Principia philosophiae – Základy filozofie), jež jako výsledek metodické skepse má být axiomaticky jistým východiskem teorie poznání: mohu pochybovat o existenci světa i svého těla, nikoli však o tom, že pochybuji. Pochybování je aktem myšlení

předpokládajícím toho, kdo myslí. Descartova zásada, vyjadřující racionalistickou víru v rozum

, byla namířena proti zdánlivému vědění středověké scholastiky

. Je však koneckonců idealistická, neboť pokládá myšlení za nepochybnější než bytí

. Stala se předmětem protichůdných interpretací materialistů i idealistů, racionalistů i intuitivistů v celém vývoji novověké filozofie

. Zcela nepochybným východiskem myšlení může být jen sám život, praxe, objektivní skutečnost, jejichž existence nemusí být dokazována logickými argumenty.