první světová válka

Jeden z největších ozbrojených konfliktů v dějinách lidstva, před rokem 1939 známý také jako Velká válka (1914–1918). Bezprostřední záminkou pro vypuknutí konfliktu se stal atentát na následníka trůnu habsburské monarchie Františka Ferdinanda d'Este

v Sarajevu (28.6.1914). Pravé příčiny byly hlubší – narušená rovnováha sil v Evropě (po mocenském vzestupu sjednoceného Německa), protichůdné zájmy států, hospodářská konkurence a rivalita v koloniích. V době vypuknutí války v Evropě existovala dvě spojenecká uskupení – Trojspolek

(Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie) a Dohoda

(Velká Británie, Francie, Rusko). Po sarajevském atentátu rakouská vláda zaslala srbské vládě ultimátum, které však (hlavně na popud Německa) bylo sestaveno tak, aby bylo pro Srby nepřijatelné. 28.7.1914 Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku, následovalo další vyhlašování války mezi hlavními soupeři. Vzápětí do války na straně Dohody vstoupilo i Japonsko, na straně Trojspolku Turecko. Itálie zatím zůstala neutrální. Záhy po vypuknutí konfliktu německá armáda vstoupila do neutrální Belgie a Lucemburska, odkud zaútočila na Francii. Tu chtělo Německo porazit dříve, než Rusko dokončí mobilizaci. Bitva na Marně v září 1914 tento plán zmařila, válka na západní frontě se změnila ve válku zákopovou. Na Balkáně se Srbům podařilo odrazit rakouský útok, až v zimě 1915–1916 byli poraženi rakouskou, německou a bulharskou armádou. Na východní frontě zaútočili Rusové dříve, než Německo očekávalo. Ruský vpád do Východního Pruska byl zpočátku úspěšný, po přísunu německých posil a nových velitelů (Hindenburg

, Ludendorff

) byli Rusové v srpnu 1914 poraženi v bitvě u Tannenbergu a zatlačeni zpět. Zastaven byl také ruský útok na haličské frontě proti rakouské armádě. V květnu 1915 vstoupila do války na straně Dohody Itálie. Během roku 1915 Německo změnilo strategii a rozhodlo se nejdříve porazit Rusko. Rozsáhlá ofenzíva na východní frontě znamenala vytlačení Rusů z Polska, Litvy, části Lotyšska a Běloruska. Ve stejné době se Britové a jejich spojenci neúspěšně pokusili dobýt dardanelskou úžinu (bitva o Gallipoli). Na rok 1916 naplánovaly obě strany velké ofenzívy na západní frontě. V únoru zahájili Němci útok u Verdunu, Británie a Francie zaútočily na řece Sommě (šlo o nejkrvavější bitvu války, v níž Britové poprvé použili tanky). Ani jedna z ofenzív situaci nevyřešila. V květnu 1916 proběhla u Jutska jediná velká námořní bitva za celý konflikt. Na oceánech probíhala neomezená ponorková válka (reakce na spojeneckou námořní blokádu), v níž se Němci snažili vyhladovět Británii. Útoky ponorek se staly také jednou z příčin vstupu USA do války na straně Dohody v dubnu 1917. Rostoucí nespokojenost Rusů s dlouhou válkou a neúnosnou sociální situací v zemi vyústila v listopadu 1917 v bolševickou revoluci

, nová vláda v březnu 1918 uzavřela s Němci nevýhodnou separátní mírovou smlouvu v Brestu Litevském. Německo přesunulo jednotky z Ruska na západ a zahájilo novou ofenzívu. Ta byla zpočátku úspěšná, ale pak se projevila spojenecká převaha (zejména čerstvé americké jednotky). Poraženi byli také Rakušané na italské frontě. Koncem října 1918 se Rakousko-Uhersko rozpadlo a kapitulovalo, příměří s Německem bylo podepsáno 11.11. O poválečném uspořádání Evropy rozhodla mírová konference v Paříži (1919).