Erich Ludendorff

[Lúdendorff], *9.4.1865 – †20.12.1937, německý generál a politik, v letech 1908–1912 důstojník generálního štábu. Za první světové války

se podílel na dobytí Lutychu a jako šéf generálního štábu 8. armády ve Východním Prusku na vítězství u Tannenbergu. Od srpna 1916 stál spolu s P. Hindenburgem

v čele německé armády (s hodností generál ubytovatel). Fakticky řídil válečné operace na pevnině a spolu s Hindenburgem ustavil vojenskou diktaturu v zájmu vedení totální války. Prosazoval nejzazší anexionistické válečné cíle spojené zvláště na východě s plány na přesídlení slovanských národů. V lednu 1917 měl rozhodující podíl na prosazení neomezené ponorkové války a svržení vlády T. Bethmanna Hollwega. Po neúspěchu letní ofenzívy 1918 ve Francii a po zhroucení balkánské fronty byl 29.9. donucen požádat vládu, aby zahájila jednání o příměří. Sesazen 26.10. uprchl do Švédska. Po návratu do Německa podporoval v roce 1920 Kappův puč, 1923 se podílel na Hitlerově puči v Mnichově. Byl zatčen, v následujícím procesu osvobozen. V letech 1924–1928 byl poslancem říšského sněmu za NSDAP, v roce 1925 kandidoval za nacisty na úřad prezidenta.