ženevské směnečné a šekové úmluvy

Výsledky snah o unifikaci směnečného a šekového práva, jejichž počátek lze najít již v konferencích v Haagu před 1. světovou válkou a jež vyústily ve čtyři konvence, uzavřené v Ženevě v letech 1930–1931: Úmluva o jednotném směnečném zákoně, Úmluva o jednotném šekovém zákoně, Úmluva o kolici směnečných zákonů, Úmluva o směnečných poplatcích. Tyto úpravy sice sblížily směnečné a šekové právo mnoha zemí, nepodařilo se jim ale toto právo unifikovat, a to zejména proto, že k unifikované úpravě nepřistoupily státy angloamerické právní oblasti. Kromě toho ženevské úmluvy připouštějí řadu výhrad, takže ani mezi státy, které jsou jimi vázány, nelze mluvit o úplné unifikaci. Tímto problémem se znovu zabývá komise OSN pro mezinárodní právo obchodní (UNCITRAL). Československo k těmto úmluvám přistoupilo, ale v důsledku 2. světové války je neratifikovalo. České směnečné a šekové právo však vychází ze zásad ženevských směnečných a šekových úmluv.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 15. 8. 2007
Autor: -red-