plíce

Pulmo, pneumon – dýchací orgán suchozemských bezobratlých živočichů i obratlovců, zprostředkující výměnu plynů mezi krví a vzduchem z vnějšího prostředí. U plicnatých plžů (Pulmonata) je k dýchání přizpůsobena nepárová plášťová dutina s bohatě prokrvenou stěnou, například u plovatky, okružáka. U sumýšů (ostnokožci) jsou vyvinuty tzv. vodní plíce. U pavouků jako plíce fungují vchlípené vzdušné vaky, umístěné na zadečku. U ryb nejsou pravé plíce vyvinuty. Vyskytují se u nich přídatné dýchací orgány – plicní vaky. Plíce suchozemských obratlovců vznikají embryonálně jako vychlípenina břišní strany trávicí trubice. U obojživelníků jsou plíce vakovité, s málo zřasenou vnitřní stěnou. Plíce plazů mají vytvořené záhyby a přepážky. Plíce ptáků a savců mají složitější stavbu. Plíce ptáků jsou poměrně malé, mají trubicovitou stavbu a jsou málo roztažitelné. Dýchací plochu rozšiřují vzdušné vaky. Plíce savců tvoří houbovitá plicní tkáň tvořená miliony drobných plicních sklípků. U člověka jsou plíce párový orgán uložený v dutině hrudní v pravé a levé pohrudniční dutině, mezi nimiž je prostor, tzv. mediastinum (mezihrudí), zprostředkující výměnu plynů mezi vzduchem a krví. Plíce jsou kryty poplicnicí. Pravá plíce má tři laloky, levá dva. V plících se větví průdušky postupně až na nejjemnější průdušinky, které se otvírají do plicních sklípků (alveolů). V klidu je u člověko využita jen malá část kapacity plic. Vitální kapacita plic, tedy maximální objem, který lze nadechnout po maximálním výdechu nebo vydechnout po maximálním nádechu, je u mladého muže 4,5 až 5 litrů, u ženy 3,5 litru. I po nejusilovnějším výdechu zbývá v plicích asi 1,5 litru vzduchu. Hovoří se o zbytkovém, reziduálním objemu vzduchu. Tento objem se s přibývajícím věkem zvětšuje. K vypuzení i tohoto zbytkového vzduchu z plic dojde při jejich úplném smrštění, tedy při pneumotoraxu

.