*prosinec 1723 – †21.1.1789, francouzský osvícenský filozof německého původu, přední představitel mechanistického materialismu, ateista, atomista. Ostrý kritik idealistické filozofie (zvláště
Berkeleyovy), idealismus považoval za chiméru odporující zdravému rozumu.
Vznik náboženství vysvětloval strachem jedněch a klamem druhých. Hmota je podle Holbacha „vše to, co nějak působí na naše smysly“, skládá se z neměnných a nedělitelných atomů. Pohyb, atribut hmoty, chápal též mechanicky jako přemisťování těles v prostoru. Jeho přísný determinismus odmítal objektivní existenci nahodilostí, které hodnotil jako jevy, jejichž příčiny nám nejsou známy.
V
gnozeologii senzualista, odpůrce
agnosticismu. V názorech na společnost a dějiny byl idealista, tvrdil, že „názory vládnou světem“ a rozhodující význam v dějinách přikládal činnosti zákonodárců. V politice byl přívržencem konstituční monarchie, ale přikláněl se mnohdy i k osvícenému absolutismu. Člověk je podle Holbacha částí přírody podřízenou jejím zákonům, neznalost vlastní podstaty vedla lidský rod k tomu, že se dal zotročit a stal se obětí vlád. Cestu k osvobození lidí viděl v osvětě.
Holbachův hlavní spis
Systém přírody byl na příkaz pařížského parlamentu spálen.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
3. 3. 2020
Autor: -red-