klasicismus

Literatura směr vzniklý ve Francii v 17. století v době rozkvětu absolutistické monarchie. Usiloval o tvorbu odpovídající klasickým estetickým normám, odvozovaným z antických vzorů se zaměřením na společenské a mravní problémy. Hlásil se k filozofickým východiskům racionalismu a k abstraktně pojímaným ideálům pravdy, harmonie a krásy, chtěl zobrazit „člověka vůbec“ – různé lidské charaktery nadčasově pojaté (hrdina, lakomec, padouch). Podle pevně stanovených teoretických zásad i praktických pravidel (Boileau-Despréaux: Umění básnické) se literatura dělila na žánry „vysoké“ (óda, epos, tragédie) a „nízké“ (bajka, satira, komedie). Největší autoři však strohé normy klasicistního kánonu překračovali. Mimo Francii, kde se rozvinul zejména v dramatu (P. Corneille, J. Racine, Molière), se klasicismus uplatnil i v jiných zemích (M. V. Lomonosov, J. Dryden, A. Pope), u nás ho opožděně (od konce 18. století po celou 1. třetinu 19. století) představovali v poezii po A. Puchmajerovi zejména J. Kollár, v literární vědě Jan Nejedlý a J. Jungmann (O klasičnosti v literatuře vůbec a zvláště české).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 1. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: Arzamas, Jakub Jasiński, James Thomson, Johann Wolfgang von Goethe, osvícenská literatura, preromantismus, Voltaire.