naturalismus

Literatura / Výtvarné umění / Divadlo / Film a TV

[Latina], umělecký směr 2. poloviny 19. století zformovaný koncem 60. let ve Francii, odtud pronikl v 90. letech do ostatních evropských literatur a do Ameriky. Pro naturalismus je typická snaha o věrné vystižení životní pravdy v duchu tehdejšího filozofického a přírodovědného pozitivismu a úsilí o zachycení životních zákonitostí, jimiž je člověk fyziologicky a sociálně determinován; a) výtvarné umění, naturalistický princip umělecké tvorby je daleko širší než slohový projev v 19. století. Naturalismus patří k obecnému uměleckému principu, projevujícímu se v různých slohových obdobích (pozdně antické umění, pozdně gotická tvorba, barokní italské a holandské umění 17. století). Jako umění směr vyrůstal z realismu. Ve francouzském malířství se spojil s bočním vývojovým proudem, provázejícím tvorbu impresionistů, který zároveň tíhl k jisté literárnosti obsahu a akademismu. Umělecky významné podoby nabyl v holandském, belgickém (A. Mauve, *1838–†1888, J. Israels) a německém malířství a grafice (A. Menzel, W. Leibl, F. von Uhde). V českém umění se projevil od 70. let 19. století; ovlivnil tvorbu V. Brožíka, E. K. Lišky (*1852–†1903), H. Schwaigra, V. Bartoňka (*1859–†1908), J. Schikanedra a jiných; b) literatura, francouzský naturalismus, připravovaný výroky G. Flauberta a romány bratří Goncourtů, vyvrcholil v teoretických statích i prozaických dílech E. Zoly, který zastával názor, že umění podléhá stejným zákonům jako přírodní vědy, a aplikoval přírodovědné metody na literární tvorbu. Z Francie pronikl v 90. letech do ostatních evropských literatur a do Ameriky. Vliv naturalismu se projevil též v české literatuře 90. let 19. století (K. M. Čapek-Chod, J. K. Šlejhar); c) divadlo, naturalismus se projevil koncem 80. let 19. století v praxi pařížského divadla Théâtre Libre, vedeného A. Antoinem, o něco později v berlínské Freie Bühne (režisér O. Brahm), ojediněle v některých inscenacích K. S. Stanislavského (L. N. Tolstoj, Vláda tmy). V dramatu byli jeho představiteli zvláště E. Zola, E. de Goncourt, G. Hauptmann, J. Renard; d) hudba, naturalismus se snažil o přesné napodobení přírodních jevů. Jeho výrazové prostředky byly však hudebně omezené, proto se tvorba brzy přeorientovala do oblasti hudebního dramatu (italský verismus), kde se mohla opřít o libreta naturalistického obsahu (operní díla G. Pucciniho, R. Leoncavalla, P. Mascagniho, E. ďAlberta); e) film hraném filmu 20. století zpočátku snaha přiblížit se skutečnosti téměř dokumentární rekonstrukcí, později tendence k zdůraznění především negativních společenských jevů jejich detailním popisem. Podnětem byl naturalismus divadelní a literární (například Země A. Antoinea), v amerických filmech 30. a 40. let byl naturalismus reakcí na hollywoodský schematický typ filmů, naturalismus 60. a 70. let byl inspirován teoriemi vulgárního sociologismu. V komerčních a pornografických filmech od 60. let je diktován drastický naturalismus obchodními zájmy.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 5. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: Antonio Gaudí y Cornet, Clara Viebig, Giovanni Verga, helénistické výtvarné umění, Herman Heyermans, Ján Fadrusz, japonská literatura, Jaroslav Maria, Jiří Sumín, Josef Karel Šlejhar, nová věcnost, organicismus, polské výtvarné umění, rakouské výtvarné umění, renesance, Sóseki Nacume, syntetismus, Tóson Šimazaki, verismus, verismus.