*2.4.1840 – †29.9.1902, francouzský prozaik; teoretik naturalismu, snažící se o syntézu umělecké tvorby a vědeckých objevů, zejména biologie 19. století a jejich zákonů dědičnosti. Naturalistický román má obnažit člověka jako biologický jev, pasivní a osamělý, ovládaný pudovými dědičnými impulsy. Své požadavky aplikoval zejména v cyklu 20 románů Rougon-Macquartové, z nichž nejznámější jsou Štěstí Rougonů, Zabiják, Germinal, Peníze, Nana, Břicho Paříže, Rozvrat, Doktor Pascal. Nejlepší ze Zolových děl překračují teorii naturalismu kresbou lidských osudů a kolektivů směrem k realismu. Právo románu na využívání poznatků soudobé vědy proklamoval též v teoretickém spisu Experimentální román. Veřejným listem Žaluji! zasáhl do Dreyfusovy aféry, byl proto odsouzen a pronásledován. Trilogie Tři města a cyklus románů Čtyři evangelia ovlivnily svou autorskou subjektivitou, výzvou k lidské aktivitě a kompozičními prvky vývoj románu ve 20. století.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
19. 10. 2005
Autor: -red-
Odkazující hesla:
August Cesarec, Camille Lemonnier, Charles Van Lerberghe, Edouard Manet, Elo Romančík, Félix Jules, francouzská literatura, Gabriel Štrba, Gérard Depardieu, Jan Třebický, japonská literatura, Jean Renoir, naturalismus, Otto Brahm, Paul Bourget, Šibeničky, verismus, Vladimír Horáček, Wilhelm Dieterle.
