beton

[Francouština], stavební materiál vyrobený míšením kameniva (štěrku a písku), cementu a vody. Po ztuhnutí a ztvrdnutí nabývá vlastností pevné látky. Ztuhnutí a ztvrdnutí způsobuje chemická reakce cementu a vody. Beton může mít také jiné pojivo, například asfalt (asfaltobetonové vozovky), sádru (beton pro zvukové izolační příčky), magnezit (beton pro xylolitové podlahy). Prostý beton bez výztuže je vhodný pro konstrukce namáhané pouze tlakem. Při namáhání na tah nebo ohyb vznikají v betonu tahová napětí. Jelikož pevnost v tahu je menší, vyztužuje se ocelovými pruty. Spojení oceli a betonu v jeden materiál umožňuje prakticky stejná tepelná roztažnost obou těchto složek. Směs pro výrobu betonu se sestavuje a zpracovává tak, aby vznikl materiál s minimem pórů, v němž malta vyplňuje co nejvíce mezery mezi zrny kameniva. Aby beton ztvrdnut do požadovaného tvaru, promíchaná směs se ukládá do dřevěného nebo ocelového bednění. Beton je stavební materiál o velké pevnosti (viz také pevnost betonu

) a lze jej upotřebit ke stavbě všech druhů konstrukcí. Je ohnivzdorný a jeho výroba je snadná. Je možné vyrábět jej takřka kdekoli, buď přímo na stavbě, nebo v centrálních betonárnách (transportní beton). Beton umožnil stavbu nových konstrukcí, změnil stavební techniku a umožnil stavbu nových, dříve neuskutečnitelných architektonických tvarů. Podle množství cementu se rozeznává beton tučný a beton hubený. Podle množství vody má neztuhlá betonová směs různou konzistenci a vyžaduje různé zpracování: vlhká směs se dusá, střásá nebo vibruje. Kašovitá směs se propichuje, tekutá směs se lije (litý beton). Vedle konstrukčních betonů se vyrábějí betony výplňové, lehčené nebo s velkou izolační schopností (například beton provzdušený, agloporitbeton, keramzitbeton, pórobeton, pěnobeton, struskopemzobeton, polymerbeton, plastbeton). Pro zvláštní účely se používá beton vodotěsný, beton žárovzdorný, na izolaci proti záření beton těžký (barytový), pro zabránění tvorby mikroskopických trhlinek vláknobeton.