Jaroslav Seifert

Biografie / Poezie / Nobelova cena

[Sajfrt], *23.9.1901 (Praha) – †10.1.1986 (Praha), český básník. Ve 20. letech 20. století byl spoluzakladatelem, členem a mluvčím uměleckého hnutí Devětsil. Od proletářské poezie (Město v slzách (1921), Samá láska (1923)) směřoval Seifert k poetismu. V tomto období opustil logickou významovou výstavbu textu a širokým proudem volně řazených asociací, překvapivým spojováním významů a slovními hříčkami objevoval krásu i v nejprostších věcech (Na vlnách TSF). Na začátku 30. let se ústředním motivem jeho tvorby stala vzpomínka jako nostalgická evokace ztraceného dětství a domova (Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem). V době hrozby fašismu a okupace Seifertova poezie reagovala na mnichovské události, posilovala národní sebevědomí a oslavovala květnové povstání roku 1945 (Zhasněte světla, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most, Přilba hlíny). Do Seifertovy tvorby 50. let pronikla melancholie harmonizovaná hledáním kladných hodnot v české krajině, Praze, národní tradici i v návratech k matce (Šel malíř chudě do světa, Píseň o Viktorce, Maminka, Chlapec a hvězdy). Ve sbírkách 60. až 80. let Seifertova poezie ztvárňuje plynutí času a motiv smrti, verše jsou i nadále intimním vyznáním, ale i nepatetickým obrazem všedních dnů (Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů, Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem). V letech 70. publikoval převážně v samizdatech, neboť se aktivně prosazoval proti komunistickému režimu. V roce 1984 obdržel Jaroslav Seifert Nobelovu cenu za literaturu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 8. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: avantgarda, carmina figurata, česká literatura, Devětsil, František Bidlo, František Gross, ideogram, Jaroslav Kaiser, Jiří Kolář, Josef Palivec, Kazimierz Andrzej Jaworski, Nobelova cena za literaturu, Píseň písní, poetismus, Praha, Právo lidu, rondó, Vátjo Draganov Rakovski.