konvencionalismus

Filozofie

Směr v oblasti filozofické interpretace vědy, podle něhož základem matematiky a přírodovědeckých teorií je libovolná dohoda (úmluva mezi vědci), řídící se pouze úvahami o vhodnosti, účelnosti, pohodlnosti, „ekonomii myšlení“ ap. Zakladatel konvencionalismu J. H. Poincaré uplatňoval tato hlediska ve fyzice a zejména v matematice. Axiomatizace řady matematických disciplín, vznik neeuklidovských geometrií, které ukázaly, že témuž prostoru mohou odpovídat různé a vzájemně rovnocenné geometrie, jej přivedly k závěru, že geometrie nemá empirický původ a nevypovídá nic o reálném světě. Konvencionalistické názory sdíleli též E. Mach a R. Avenarius. Další etapa vývoje konvencionalismu je spojena s rozvojem matematické logiky ve 30. letech 20. století. Projevuje se v raných pracích R. Carnapa a K. Ajdukiewicze. Carnap je autorem tzv. principu tolerance, podle něhož lze jako základ přírodovědecké teorie zvolit libovolný systém axiomatických a syntaktických pravidel. Ajdukiewicz rozvíjel tzv. radikální konvencionalismus, podle něhož zobrazení světa ve vědě závisí na volbě pojmového aparátu, přičemž sama volba je zcela „svobodná“. Avšak ani Carnap, ani Ajdukiewicz nemohli svá hlediska důsledně realizovat a byli nuceni je pozměnit. Prvky konvencionalismu lze nalézt též například v novopozitivismu, pragmatismu a operacionalismu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: fikcionalismus, filozofie vědy, Philipp Frank.