Moritz Schlick

[Šlik], *14.4.1882 – †22.6.1936 (zavražděn), rakouský filozof a fyzik, hlavní představitel raného logického pozitivismu, zakladatel Vídeňského kruhu

. Hlásil se k „důslednému empirismu“, k němuž dospěl pod vlivem R. Carnapa

a L. Wittgensteina

od kritického realismu. Orientoval se hlavně na gnozeologickou problematiku. Vycházel ze „smyslových dat“, t.j. smyslových prožitků poznávajícího subjektu. Poznání podle Schlicka reprodukuje pouze strukturální vztahy smyslové zkušenosti. Racionální poznatky (například matematické nebo logické) mají ryze analytický ráz; jsou táutologiemi, které nijak nepronikají do podstaty skutečnosti. Otázku po podstatě bytí pokládal ze nesmyslnou. Byl jedním z autorů tzv. principu verifikace. Zabýval se problémy filozofie přírodních věd, zejména prostoru, času, kauzality; hlásal eudaimonistickou etiku, podle níž je smyslem lidského života mládí. Hlavní dílo: Allgemeine Erkenntnislehre (Obecná teorie poznání).