[Fátymovci], arabská dynastie vládnoucí v letech 909–1171 postupně v zemích
Maghribu, v
Egyptě,
Sýrii,
Palestině, části
Arabského poloostrova a na
Sicílii. Jejím zakladatelem byl vůdce
šíitské sekty ismáílovců Ubajdulláh, který si roku 909 podrobil
Alžírsko a
Tunisko a prohlásil se chalífou; v následujících letech pak ovládl
Maroko a
Libyi. Chalífát Fátimovců měl charakter šíitského vojensko-teokratického státu (chalífa byl zároveň imámem); svoji moc postupně rozšiřoval v boji se
sunnitským chalífátem Abbásovců. Roku 969 dobyl fátimovský vojevůdce
Džaúhar Egypt, přičemž Fátimovci přenesli své sídlo do nově založeného města
Káhiry. Roku 972 připojena k fátimovskému chalífátu
Sýrie, koncem 10. a začátkem 11. století též
Palestina,
Hidžáz,
Sicílie a část jižní
Itálie. V průběhu 2.poloviny 11. století nastal úpadek moci Fátimovců a postupný rozklad jejich říše, umocněný neúspěšnými boji se Seldžuky, křižáky a sicilskými Normany. Poslední chalífa z dynastie Fátimovců sesazen roku 1171 Saladinem.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
14. 8. 2006
Autor: -red-
