asocianismus

Psychologie

[Latina], nejvýraznější psychologický směr 19. století, zdůrazňující existenci neredukovatelných duševních elementů, tzv. asociací, jejichž kombinací lze vysvětlit veškerou psychickou aktivitu včetně myšlení. Asocianismus představovaný J.F.Herbartem, A.Bainem, H.Ebbinghausem a dalšími navázal na filozofický empirismus (J.Locke, D.Hume, J.S.Mill), který poukázal na význam zkušenosti v lidském poznání. Asocianismus ovlivnilo významně též učení D.Hartleye (tzv. vibrační teorie asociace). Přestože asocianismus používal experimentální metody (první pokusy konal na konci 19. století F.Galton), nedokázal přinést ucelenou teorii. Už na začátku 20. století bylo prokázáno, že psychické procesy nelze vysvětlit asocianistickým přístupem. Rovněž nejednotný výklad pojmu asociace přispěl k oslabení proudu asocianismu (například H.Spencer považoval za asociované obsahy vztahy, J.F.Herbart představy, E.Mach počitky, I.M.Sečenov a I.P.Pavlov spojení dvou ohnisek podráždění v mozku). Přestože asocianismus reprezentuje krajní determinismus a mechanicismus tím, že pomíjí aktivitu jedince (hlavně její motivační složky), znamenal pro vývoj psychologie (zejména psychologické učení) značný pokrok.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 1. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alexander Bain, Benno Erdmann, koherenční teorie, Kurt Koffka, paměť, psychologický atomismus, učení.