zinek
Chemické prvky
[Němčina], zincum, Zn, chemický prvek II.B skupiny periodické soustavy, protonové číslo 30, relativní atomová hmotnost 65,39, teplota tání je 419°C, teplota varu 906°C, hustota 7 140 kg/m3. Zinek byl objeven v roce 1695. Je to modrobílý, lesklý kov. Vyrábí se z rud, například sfaleritu, převážně elektrolyticky. Dobře se rozpouští ve zředěných kyselinách za vývoje vodíku. Rozpouští se i v roztocích hydroxidů alkalických kovů, amoniaku a ve vodném roztoku chloridu amonného. Zahříváním na vzduchu shoří na oxid zinečnatý ZnO. Na vlhkém vzduchu se pokrývá vrstvičkou ZnCO3.Zn(OH)2, zásaditého uhličitanu. Používá se například k pozinkování hlavně železných výrobků, k výrobě slitin (mosazí), jako redukční činidlo, k výrobě suchých článků, litografických desek. Ve sloučeninách má oxidační číslo II. Významné sloučeniny zinku: oxid zinečnatý ZnO (zinková běloba), síran zinečnatý ZnSO4.7H2O (bílá skalice), hydroxid zinečnatý, chlorid zinečnatý.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
13. 8. 2021
Autor: -red-
Odkazující hesla: alpaka, amalgam, amfolyt, anorganický povlak, bronz, červené kovy, delta kov, elektrochemická ušlechtilost, elektron, hliníkové slitiny, kovy, mosaz, nové stříbro, odzinkování, pokovování, Severní Porýní-Vestfálsko, štoček, stopové prvky, zinkový lept, zlato.
