bronz

Metalurgie

[Francouzština, perština], spěž, dvou i vícesložková slitina mědi s jinými prvky (kromě zinku), které dodávají slitině zvláštní vlastnosti, například slévatelnost, kovatelnost, tvrdost. Tyto vlastnosti byly objeveny již koncem eneolitu, když po vyčerpání ložisek čisté přírodní mědi ve 3. tisíciletí (v Přední Asii) a 2. tisíciletí (v Evropě) př.n.l. docházelo ke zhutňování rud obsahujících příměsi jiných prvků. V dnešním hutnictví se bronzy dělí na tvářené (plechy, tyče, dráty, trubky) a slévárenské. Základní typy tvářených bronzů jsou: bronz cínový s obsahem 1-8 % cínu (bronz s nižším obsahem cínu se osvědčil v elektrotechnice a chemickém průmyslu na ložisková pouzdra), bronz kadmiový s 1 % kadmia (používá se na dráty telefonního vedení), bronz chromový s příměsí 0,8 % chromu (vhodný pro elektrody svářeček), bronz berylliový, nejčastěji s obsahem 2 % berylia a přídavkem kobaltu a niklu (je nejlepším materiálem na pružiny), bronz křemíkový s 1-3 % křemíku s přídavkem manganu a niklu (má dobré mechanické vlastnosti, je dobře tvárný za tepla i za studena), bronz manganový s 12 % manganu a 1 % niklu (užívá se jako odporník), bronzy hliníkové jsou jedny z nejpevnějších slitin mědi. Základní typy slévárenských bronzů jsou bronzy cínové až s 12 % cínu, bronzy olověné s 20-35 % olova, bronzy hliníkové asi s 10 % Al a s přísadou Ni, Fe, Mn. Starší typy bronzů podle použití byly například dělovina, zvonovina, zrcadlovina.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 5. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: bronzová doba, cín, hutnictví, knovízská kultura, kyslíkoacetylenový svařovací plamen, mangan, měď, pasířství, tutulus, vrtule, zvonovina.