kovy

Velká skupina chemických prvků společných charakteristických vlastností. Z významných vlastností vyniká především dobrá elektrická a tepelná vodivost (i za normálního stavu), dobrá tvárnost, houževnatost, silný lesk, přechod ohřevem do kapalného stavu a slévatelnost. Z hlediska chemického jsou to látky s vysokým koordinačním číslem, nejčastěji 8 a 12, a nízkou ionizační energií. Počet jejich valenčních elektronů

je daleko menší než počet valenčních orbitalů, což umožňuje v krystalové mřížce

jejich extrémní rozprostření (delokalizaci) a tudíž i velkou pohyblivost (volný elektron

). Ke kovům patří většina prvků hlavních podskupin v levé polovině periodické soustavy a prvky vedlejších podskupin. Atomy kovů odštěpují snadno valenční elektrony a přecházejí v kladně nabité ionty (kationty), relativně snadno se slučují s nekovovými prvky. Kovy neželezné se dělí na obecné (měď

, olovo

, zinek

, cín

, rtuti, kovy drahé (zlato

, stříbro

, platina

) a kovy vzácné (beryllium, cesium

). Podle hustoty se kovy dělí na těžké (olovo, rtuti) a lehké (hliník

, hořčík

, titan

), podle teplota tání na kovy o vysoké teplotě tání (molybden

, wolfram

, tantal

, niob

), kovy nízkotavitelné (cín, olovo, bismut

) a kovy tekuté za běžných teplot (rtuti). Kovy se vyrábějí převážně z rud. Zkouškami se zjišťují jejich a) vlastnosti mechanické, například pevnost, mez kluzu a lomová houževnatost, tvrdost, únavová pevnost (při zatížení statickém, dynamickém i opakovaném), exponent zpevnění ap.; b) vlastnosti technologické, tj. vhodnost materiálu pro určité použití; c) vlastnosti fyzikální – magnetičnost, elektrická vodivost; d) vlastnosti chemické, například chemické složení příměsí kovů a jejich odolnost proti korozi.