Československá jednota

Národně obranný spolek se sídlem v Praze, založený roku 1896. Po vypuknutí 1. světové války byl zakázán. Původně měla Československá jednota rozvíjet národně kulturní práci v oblastech ohrožených odnárodňováním – ve Slezsku, v moravském pohraničí, v Dolním Rakousku a na Slovensku. Od roku 1908 bylo téměř výlučnou sférou jejího působení Slovensko. Svoji úlohu viděla v obnovení stálých styků mezi Čechy a Slováky, ve stanovení společně dosažitelných cílů v oblasti kulturní, společenské a hospodářské a ve všestranném prohlubování česko-slovenské jednoty. K jejím nejvýznamnějším akcím patřily luhačovické porady (od roku 1908) českých a slovenských představitelů. Jejími členy byly osobnosti české kultury a veřejného života, například J. Vlček, J. Otto, F. Táborský, ze Slováků především V. Šrobár, P. Blaho a A. Štěfánek. Z iniciativy Československé jednoty byla roku 1911 vydána Slovenská čítanka, do které přispěli například A. Heyduk, A. Jirásek, L. Niederle, A. Pražák, J. Botto a P. O. Hviezdoslav. V letech 1907–1910 vydávala revui Naše Slovensko. Krátce před 1. světovou válkou podporovala pronikání českého kapitálu na Slovensko. Československá jednota byla organizací české a slovenské liberální buržoazie a inteligence. Ideologicky ji nejvíce ovlivňoval masarykismus a čechoslovakismus. Její působení bylo významnou etapou v rozvoji česko-slovenských vztahů a připravilo půdu pro spolupráci Čechů a Slováků v národně osvobozeneckém boji v době první světové války.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 8. 2006
Autor: -red-