Národní výbor československý

Orgán české domácí politické reprezentace koncem 1. světové války, vytvořený dne 13.7.1918 ze zástupců jednotlivých českých politických stran včetně sociální demokracie (počet zástupců stanoven podle výsledků voleb do říšské rady 1911) a několika představitelů kulturních a vědeckých kruhů. Celkem měl 32 členů. Jeho předsedou se stal K. Kramář

, místopředsedové byli A. Švehla

a V. Klofáč

, jednatelem F. Soukup

. Národní výbor byl fakticky nejvyšším orgánem a centrem českého domácího odboje proti Rakousko-Uhersku a připravoval převzetí moci v českých zemích v okamžiku zhroucení rakousko-uherské monarchie. Dne 25.10.1918 odjela jeho delegace v čele s K. Kramářem do Ženevy k jednání s představiteli zahraničního odboje, resp. Národní rady československé. 28.10.1918 vyhlásili představitelé Národního výboru (A. Rašín

, A. Švehla, F. Soukup a J. Stříbrný

) v Praze samostatný československý stát a vydali jeho první zákon. Téhož dne se stal členem Národního výboru československého zástupce Slovenska V. Šrobár

. Národní výbor plnil poté až do 13.11.1918 funkci nejvyššího zákonodárného a správního orgánu československého státu, vydal několik prvních zákonů a organizoval civilní i vojenskou moc. Dne 13.11.1918 schválil prozatimní ústavu, na jejímž základě byl po kooptaci dalších členů přeměněn v Revoluční národní shromáždění, které dne 14.11.1918 předalo výkonnou moc první československé vládě.