Charta 77

Politologie

Neformální uskupení politické opozice v ČSSR, které sdružovalo vědce, filozofy, umělce a některé bývalé komunistické představitele z roku 1968. Prohlášení Charty 77 z 1.1.1977 bezprostředně podepsalo 242 signatářů. Tento dokument, který byl uveřejněn v zahraničních sdělovacích prostředcích a v Československu v samizdatu, upozorňoval na porušování občanských a politických práv v ČSSR a odvolával se na Závěrečný akt (1975) Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (1972-1975), který signovali i českoslovenští vládní komunističtí představitelé. Hlavní činností Charty 77, která se záhy stala centrem československého disentu, bylo vydávání a rozšiřování samizdatových a exilových knih, časopisů a dalších tiskovin, pořádání seminářů, přednášek, diskuzí, divadelních představení a protestních akcí. Do konce roku 1989 vydala Charta 572 dokumentů. Každoročně byli ze středu signatářů vybíráni tři mluvčí Charty. Prvními mluvčími byli filozof Jan Patočka, dramatik Václav Havel a bývalý ministr zahraničí Jiří Hájek. Přestože komunistický režim signatáře Charty 77 policejně perzekuoval a vedl proti nim rozsáhlou propagandistickou kampaň, do roku 1989 podepsalo Prohlášení Charty 77 1883 signatářů a jen 25 z nich své podpisy odvolalo. Po listopadu se Charta nejprve rozhodla pokračovat ve své činnosti, v listopadu 1992 však svou činnost ukončila. 154 signatářů nespokojených s politickým vývojem v Československu se v prosinci 1992 rozhodlo nadále pokračovat v činnosti Charty.

Vytvořeno: 12. 12. 2000
Aktualizováno: 26. 7. 2024
Autor: JC

Odkazující hesla: Alexandr Vondra, Běla Kolářová, François Mitterrand, helsinská konference, Hnutí za občanskou svobodu, Ivan Martin Jirous, Ivan Medek, Jan Patočka, Jan Ruml, Jan Tříska, Jan Vladislav, Jiří Dienstbier, Jiří Kolář, Ludvík Vaculík, Milan Hlavsa, Milan Uhde, Pavel Kohout, Pavel Landovský, Pravý Blok, Stanislav Milota, Václav Havel, Vladimír Škutina, Vlasta Chramostová, Zdeněk Mlynář.