Uhry

Uhersko – státní útvar od 10. století do roku 1918 na území dnešního Maďarska, Slovenska, Zakarpatské Ukrajiny, západní, severní a střední části Rumunska, Vojvodiny, Chorvatska a Burgenlandu. Někdy se rozlišují v užším teritoriálním významu Uhry, království uherské, a v širším významu Uhersko, země uherské koruny, k nimž patřila území buď v personální unii s uherským královstvím (království chorvatské, dočasně Dalmácie a další), nebo přímo na uherském králi závislá (zejména Sedmihradsko). Integrita Uher byla narušena v 16. až 17. století za turecké expanze do střední Evropy. Od 18. století mělo uherské království zaručeno zvláštní postavení v rámci habsburské monarchie, ale vídeňský dvůr většinou centrálně spravoval vedlejší země uherské koruny (Sedmihradsko, Vojenské hranice). Po porážce revoluce v letech 1848–1849 se staly Uhry, Sedmihradsko, Chorvatsko-Slavonsko a Banát korunními zeměmi v rámci centralizovaného rakouského císařství a bylo uskutečněno poněmčení správních úřadů. Říjnovým diplomem z roku 1859 byla obnovena uherská ústava z roku 1848. Roku 1867 byla v důsledku rakousko-uherského vyrovnání vytvořena dualistická rakousko-uherská monarchie. Uhry se staly základem nového státoprávního celku – Zalitavska (Uherska) s vlastním parlamentem a vládou v Budapešti. V rámci tohoto celku získalo roku 1868 určitou autonomii Chorvatsko-Slavonsko (viz také chorvatsko-uherské vyrovnání). Na ostatním území byla uplatňována politika tuhé centralizace a násilné maďarizace nemaďarských národů. Od roku 1908 byly společným územím Rakouska-Uherska Bosna a Hercegovina. Pokusy maďarských vládnoucích kruhů udržet existenci Uherska i po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 ztroskotaly a Uhersko bylo rozděleno mezi nástupnické státy střední a jihovýchodní Evropy.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 4. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Albrecht z Valdštejna, Anton Altmann, Berzeviczy, Bratislava, Debrecín, Dolná zem, Guntharius Vintíř, Jan z Rottalu, Kapetovci, Karel I. Robert z dynastie Anjouovců, Kostkové, maďarské výtvarné umění, Maďarsko, Pasov, Pongrácové, rumunské výtvarné umění, Sasko-Coburg a Gotha, Simion Barnuţu, Slaná, Slovenské povstání 1848-49, tajná rada, Thököly, Vojenská hranice, Zagreb.