sugesce

[Latina] a) způsob psychického ovlivňování. Je to proces, v jehož průběhu jsou nekriticky přejímány různými způsoby a prostředky předávané (sugerované) myšlenky, názory, přesvědčení a postoje (sugestivní ovlivňování). Proces, kterým určitý člověk bez použití argumentů, přesvědčování či vysvětlování přímo navozuje u jiné osoby tendenci přijímat za pravdivé určité hodnoty, tj. tendenci prožívat a chovat se určeným (vsugerovaným) způsobem. Nejcharakterističtějším rysem heterosugesce (interpersonálního procesu sugestivního ovlivňová ní) i autosugesce

(intrapsychického procesu sugestivního ovlivňování) je vyloučení kritického hodnocení situace, jehož rozsah závisí na sugestibilitě člověka vystaveného sugescí. Sugesce, která je založena na kontaktu sugerujícího s emocionálními dispozicemi sugerovaného (zaujetí konkrétní role prvního vůči druhému, například laskavého rodiče), pravděpodobně vychází z archaických psychických mechanismů, které umožňují vznik spontánní akceptace nadřazenosti sugerujícího ve vědomí sugerovaného. b) součást (technika) hypnózy, která ve formě tzv. hypnotického povelového automatismu vede k nekritickému a nekorigovanému plnění těch příkazů sugerujícího (hypnotizéra), které nejsou v zásadním rozporu s názorovou a hodnotovou orientací sugerovaného (hypnotizovaného). c) proces psychického ovlivnění prováděný za použití hypnózy, v jejíž nejhlubší fázi lze navodit tzv. posthypnotickou sugesci (hypnotizovaný člověk ještě dlouhou dobu po skončení hypnózy jedná bez vědomého důvodu podle pokynů, jež dostal od hypnotizéra). Kladných manipulačních vlastností sugesce se využívá v psychiatrii, klinické psychologii a lékařství. d) expresívní součást všech druhů komunikací projevující se jako záměrný i bezděčný apel na city příjemce sdělení (sugestivní forma projevu). e) vlastní obsah sdělení předávaný v procesu sugestivního ovlivňování (sugerovaná myšlenka, příkaz).