sofisté

[Řečtina], učenci, kteří ve starověkém Řecku působili jako profesionální učitelé filozofie a ostatních odborných nauk (gramatiky, rétoriky a dialektiky), jejichž znalost byla nezbytná pro úspěšný vstup do tehdejšího politického života a praxe. Sofisté nevytvořili jednotnou školu, směr. Ústředním tématem jejich zkoumání byl člověk a společnost. Sofisté odmítali náboženství, pokoušeli se podat racionalistický výklad přírodních jevů a hlásali etický a sociální relativismus. Při řešení sporných otázek používali specifickou metodu, která později dostala název sofistika, viz sofisma

. Mezi nejznámější představitele sofistů patřili mj. Prótagorás, Gorgiás. Sofista je přeneseně člověk, který úmyslně vyvozuje klamné závěry, záludně argumentuje a dokazuje tak správnost jeho vlastně sporného až nesprávného tvrzení.