rétorika

[Řečtina], v evropské kulturní tradici jedna z prvních disciplín zabývajících se studiem jazykových projevů. Zformovala se v 5. až 6. století př.n.l. ve starověkém Řecku spolu s růstem společenské funkce řečnictví za demokratismu athénských obcí a obrácení pozornosti sofistické

filozofie k jazyku. Relativismus

a agnosticismus

této filozofie přispíval k tomu, že místo objektivní pravdivosti usilovali řečtí rétorikové o „pravdivost“ samotného sdělení, jeho schopnost přesvědčit. Zkoumání se tak zaměřilo jednak na psychické faktory řeči

, jednak na faktory jazyka. Rozvoj rétoriky pokračoval i po přenesení kulturního centra do Říma, kde se rétorika postupně sbližovala s literaturou a její předmět se zúžil na popis a typologii stylistických prostředků. Zužování předmětu rétoriky pak postupuje celým středověkem

až do novověku

, kde se postupně rozpouští v jiných filozofických disciplínách. Rétorika je hlavní předchůdce stylistiky

.