roztržitost

Psychologie

Psychický stav vyznačující se nedostatečnou soustředěností na to, co je potřebné (žádoucí, nutné); aktuální psychický stav či více nebo méně trvalá dispozice související s dynamikou pozornosti, motivace a emocionálního ladění člověka. Koncentrace pozornosti může být při roztržitosti narušována buď vedlejšími podněty, nebo nadměrnou intenzitou soustředění na určitý předmět (obsah, děj). Obecným projevem roztržitosti je nesouvislá či neúplná činnost, nedokončení určitých aktivit, provádění jednostranných (často automatických) úkonů, zapomnětlivost, přehlížení určitých souvislostí ap. Některé projevy (formy) roztržitosti mohou být příznakem duševních poruch, zejména neuróz.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 7. 2006
Autor: -red-