podmiňování

Proces vytváření podmíněných reflexů, tj. dočasných spojů v CNS

jako odpovědí organismu

(člověka) na vnější nebo vnitřní podněty; nejjednodušší forma učení

se novým reakcím

jak v přirozených, tak v laboratorních podmínkách; základní proces studovaný reflexologií

v rámci neurofyziologie

a psychologie vyšších živočichů a člověka. Na rozdíl od nepodmíněných (vrozených) reflexů, jež jsou mechanismy, jimiž organismus odpovídá na určité podnětové situace vždy stejným způsobem (přímá regulace chování, kterému se jedinec nemusí učit), reprezentují podmíněné reflexy reakce získané (naučené, osvojené) v průběhu individuálního života (forma adaptace organismu na nové podmínky). Klasické podmiňování, jehož teorii rozpracoval I. P. Pavlov, vychází z vrozených reakcí organismu na vrozené podněty v modelu vytváření podmíněného reflexu: původně neutrální podnět

(zvukový signál) spojený s působením podnětu vrozeného (potrava) vyvolává v důsledku tohoto spojení sám vrozenou reakci (slinění). Síla podnětu je dána silou podmíněné reakce (reflexu), která je funkcí intenzity (naléhavosti) podmíněného podnětu, intenzity (naléhavosti) aktuální potřeby organismu a jeho předchozí zkušenosti. Základními složkami klasicého podmiňování jsou generalizace

podnětu, podmíněná diskriminace

, podmiňování vyšších řádů a spontánní obnovení podmíněné reakce po jejím vyhasnutí

. Instrumentální podmiňování (operační či operantní podmiňování, operační chování) je chování posilované svými důsledky v průběhu provádění určitých manipulačních činností (B. F. Skinner

). Proces posílení představující opakování úspěšné operace souvisí na rozdíl od klasického podmiňování s aktivitou jedince (nepodmíněný podnět není dán, ale aktivně vyhledáván). Zatímco reaktivní chování reprezentované klasickým podmiňováním zahrnuje většinou činnost hladkého svalstva a žláz, zahrnuje operační chování vyvolané instrumentálním podmiňováním většinou činnost kosterního svalstva. Přes zásadní rozdíl mezi klasickým a instrumentálním podmiňováním spočívající v podílu aktivity subjektu na procesu podmiňování mají oba typy neurofyziologické činnosti společné rysy v generalizaci, vyhasínání, vnějším útlumu ap. – Přes značnou vědeckou hodnotu koncepce podmiňování byly některé její aspekty často izolovány, zjednodušovány a zkreslovány ve smyslu pozitivistických spekulací, zejména v rámci biologizujících či behavioristicky orientovaných směrů. Viz též reflex

; učení

.