fixace

Psychologie

Psychologie, a) v teoriích podmiňování definitivní zpevnění a posílení naučené reakce (například motorického aktu), vedoucí k vytvoření návyku; b) přetrvávající tendence jednat určitým způsobem bez ohledu na motivační proměny prostředí. Nutkání jednat neměnným způsobem bez ohledu na realitu (abnormální fixace); c) fixace pozornosti, koncentrace pozornosti na určitý výsek pozornostního pole (objekt, bod, událost), daný individuální významností pozorované reality, dílčími charakteristikami pozornosti daného jedince a jeho zaměřeností. Fixace pozornosti je vždy fluktuujícím jevem (po určité době dochází k přerušení fixace a k opětovnému rozptýlení pozornosti); d) fixace emocionální, silné citové pouto k určitému subjektu, objektu nebo situaci, charakterizované jako nadměrné připoutání. Podle hlubinných teorií vzniká emocionální fixace většinou v raném dětství v kontextu rodiny.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: komplex, zkušenost korektivní.