Ota I. Veliký z dynastie Liudolfingů

Biografie / Šlechta

*23.11.912 – †7.5.973, z dynastie Liudolfingů, od roku 936 německý král, od roku 962 římskoněmecký císař, syn Jindřicha I. Ptáčníka. Upevnil královskou moc nad říšskými vévodstvími, opíral se o říšskou církev. Roku 955 porazil s pomocí českého vojska v bitvě u Lechu Maďary. Za jeho vlády začala mocenská expanze německých feudálů, zejména proti Polabským Slovanům. K utužení panství nad slovanskými kraji založil novou církevní organizaci se střediskem v Magdeburku. V roce 951 uzavřel sňatek s Adelheidou. Při hájení jejích nároků na italské království dobyl roku 961 severní Itálii (963 zajal Berengara II.). Na pozvání papeže Jana XII. ovládl roku 962 Řím a byl korunován na římského císaře (začátek římskoněmecké říše). Dne 13.2.962 vydal Privilegium Othonis (Ottonianum), které zaručilo císařům vliv na volbu papeže. Dvůr Oty I. Velikého se stal střediskem otonské renesance.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 3. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Adalbert Ivrejský, Berengar II., Berthold Bavorský, Boleslav I. z rodu Přemyslovců, Franky, Jan XII., Lothar, Lotrinsko, Merseburg an der Saale, německé výtvarné umění, Obodrité, Ota II., Otoni, otonské výtvarné umění, Quedlinburg, Rakousko, Recknitz, římskoněmecká říše, sálská dynastie, Willigis, z Canossy.