Lotrinsko

Francouzsky Lorraine – historické území v severovýchodní Francii

mezi Šeldou

, Maasou

, Rýnem

a Saônou

. Bylo nazváno podle Lothara II.

, původně (9. století) patřilo k Lotrinsku rozsáhlé území na dolním Rýnu až k pobřeží (části dnešního Beneluxu a Německa). Od roku 843 na základě verdunské smlouvy součást císařského údělu Lothara I.

, pak samostatné království jeho syna Lothara II. V roce 870 bylo rozděleno mezi východofranskou a západofranskou ríši, 880 připojeno k východofranské říši. V letech 895–900 bylo toto území pod vládou syna Arnulfa Korutanského

Svatopluka (Zwentibold). Moc v zemi získala šlechta vedená Reginarem (†915). V roce 912 šlechta uznala svrchovanost západofranských Karlovců

. Reginarův syn Giselbert (†939) usiloval o obnovu lotrinského království. Od roku 920 bojoval s Karlovci, po zásahu německých vojsk v roce 925 se stal vévodou, ale Lotrinsko přešlo pod svrchovanost německých panovníků. Giselbert padl v odboji proti Otovi I.

Ten pověřil správou Lotrinska svého bratra arcibiskupa kolínského Bruna (†965). Za Brunovy správy došlo k rozpadu země na Horní Lotrinsko (povodí Mosely) a Dolní Lotrinsko (povodí Maasy a dolního Rýna). Vládu v Dolním Lotrinsku předal v roce 965 Ota I. Karlu I. Lotrinskému

z rodu západofranských Karlovců. Po nich získal (1012) zemi verdunský rod, který za Gosela (†1044) ovládl v roce 1033 i Horní Lotrinsko. O jednotu Lotrinska bojoval Goselův syn Gotfried der Bärtige, který získal též državy v Itálii. V 11.–12. století se Dolní Lotrinsko rozpadlo na menší feudální celky (Brabant, Limbursko, Lovaňsko, Geldern, Kleve, Hennegau, Jülich, území arcibiskupství kolínského). Samostatně se vyvíjelo území lotrinských falckrabat (Falc). V Horním Lotrinsku si udržela vládu vévodská dynastie (1047–1065 a od 1070), ale vévodství bylo zmenšeno o hrabství Bar, Saarbrücken, Lucembursko a o církevní majetky (samostatné postavení biskupů z Met, Toulu a Verdunu). Sňatkem dědičky hlavní větve lotrinské dynastie Isabely (†1453) získala Lotrinsko mladší linie Anjouovců

. V roce 1473 nastoupila vedlejší lotrinská linie. René II.

, hrabě z Vaudémentu, si udřzel vládu v bojích s Burgundskem (bitva u Nancy 1477) a spojil roku 1480 Lotrinsko s Barem. V roce 1528 se oddělila větev vévodů de Guise. Od středověku bylo Lotrinsko pod kulturním a politickým vlivem Francie. Ludvík XIV.

dal Lotrinsko obsadit francouzským vojskem, 1737 byl František I. Štěpán Lotrinský

nucen vzdát se vlády v Lotrinsku výměnou za Toskánsko. V Lotrinsku zprvu vládl (1737–1766) Stanislav I. Leszczyńský

, pak bylo připojeno k Francii. Po prusko-francouzské válce v letech 1870–1871 byla Francie donucena odstoupit Německu část Lotrinska (části departementu Moselle a Meurthe). Do roku 1919 bylo pod německou správou, pak opět patřilo k Francii. V roce 1940 bylo okupováno nacistickým Německem, v letech 1944–1945 osvobozeno a vráceno Francii.