obecná teorie relativity

Moderní obecná fyzikální teorie prostoru, času a gravitace, vytvořená v letech 1911-1916 A. Einsteinem

. Vychází ze dvou základních principů: principu relativity

a principu ekvivalence

setrvačné a gravitační hmotnosti. Obecná teorie relativity podstatně reviduje klasické názory na prostor a čas, které chápe jako neoddělitelné projevy existence hmoty. V obecné teorii relativity jsou materiální tělesa zdrojem gravitačního pole

, které určuje metriku prostoročasu a ta naopak zpětně ovlivňuje stav a pohyb těles. Prostoročas

má v přítomnosti gravitačního pole neeuklidovskou metriku

. Základem obecné teorie relativity jsou Einsteinovy tenzorové

a nelineární gravitační rovnice. V důsledku jejich nelinearity neplatí v obecné teorii relativity princip superpozice

. Tyto rovnice byly pro svou složitost dosud vyřešeny jen v některých modelových případech. Některé efekty předvídané obecné teorie relativity byly experimentálně ověřeny: posuv perihélia Merkuru

, odchylování světla v gravitačním poli a rudý posuv spektrálních čar

v gravitačním poli. Zatím nebyla prokázána hypotéza o existenci gravitačních vln

. Obecná teorie relativity má velký význam pro astrofyziku

, kosmologii

a kosmogonii

. Je vyšší formou poznání struktury hmoty

, prostoru

a času

a vývoje hmoty v kosmickém měřítku. Podstatnou měrou přispívá k řešení otázky popisu a výkladu vzniku a chování vesmíru. V současnosti se zkoumá problematika možných souvislostí mezi dvěma nejmodernějšími partiemi fyziky: obecnou teorií relativity a kvantovou teorií

.