mongolské výtvarné umění

Výtvarné umění

Na území Mongolska v turkickém a ujgurském období nomádské umění zvěrného stylu (textil, bronzové a kostěné předměty), od 13. století umění mongolské říše, vycházející z šamanismu a zvěrného stylu, ovlivněné zejména za Ílchánů a Tímúrovců íránským a islámským uměním (kopulové mešity, medresy, mauzolea, dekorativní plastika, knižní malba), od 16. století pod vlivem lámaistického a čínského umění (kláštery, bronzové kultovní plastiky, dekorativní řezba a malba, zvláště formy stúpu a čhörtenu). V 19. století se začínala rozvíjet architektura, na tendence klasicismu navázala v 30. letech 20. století architektura s rysy konstruktivismu, v 50. až 60. letech docházelo k návratu ke klasickým monumentálním formám (vládní budova v Ulánbátaru) nebo ke stylu tradičních mongolských jurt (budova nového cirkusu). Malířství a sochařství začalo opouštět během 19. století religiózní tematiku a přiklánělo se k realismu (M. Šarav, *1869 – †1939), po revoluci roku 1921 rozvíjelo malířství realistický styl, navazující na sovětské umění (D. Manibadár, *1889 – †1963), a dekorativní styl (Ü. Jadamsüren, *1905, D. Damdinsüren, *1909). V sochařství vynikají hlavně monumentální práce S. Čojmbola (*1907 – †1969), D. Amgalan (*1933).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 4. 2007
Autor: -red-