tibetské výtvarné umění

Výtvarné umění

Po období megalitického a nomádského umění zvěrného stylu se od 7. století rozvíjelo pouze ve formě lámaistického umění pod vlivem indického umění (buddhismus, tantrismus), později přijímalo i čínské naturalistické prvky, jako jsou chrámová a klášterní architektura inspirovaná indickými formami (sloupové sály, transformace stúpu v kvadratickou stavbu s kruhovou nástavbou, věžové svatyně – čhörteny). Z profánní architektury byly významné středověké palácové stavby pevnostního charakteru (palác Potala ve Lhase). Charakteristickým typem obytného domu se stala budova pevnostního charakteru, čtvercového půdorysu, se zkosenými, k vrcholu se zužujícími stěnami a rovnou střechou, většinou bílená, zdobená malovaným vlysem a pestrými tkaninami, upevněnými na fasádě. Sochařství a malířství bylo silně ovlivněno buddhismem a rozvíjelo se zejména v klášterech (nástěnné fresky, knižní malířství, thangky). Středověké sochařství reprezentuji polychromované reliéfy vysekané do skal, chrámové sochy, bronzové a dřevěné plastiky bohů a démonů a portrétní sochy světců. Až do 20. století přežívají tradiční techniky a výzdobné prvky u výrobků užitého umění (výšivky, hudební nástroje, koberce, bronzové kultovní náčiní).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 9. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: mongolské výtvarné umění.