Karel Kachyňa

Biografie / Režie / Dramatici

*1.5.1924 (Vyškov, Československo) – †12.3.2004 (Říčany u Prahy, Česká republika), český filmový režisér a scenárista. Studoval na zlínské Škole umění a poté obor kamery na FAMU (1947-1951), kterou absolvoval jako jeden z jejích prvních posluchačů. Již na škole začal spolupracovat s Vojtěchem Jasným – jejich celovečerní absolventský dokument Není stále zamračeno vzbudil značnou pozornost. Oba poté nastoupili do Studia dokumentárního filmu a později k Čs. armádnímu filmu, kde natočili několik době poplatných dokumentů a reportáží a také svůj první celovečerní film Dnes večer všechno skončí. Poté se však jejich tvůrčí cesty rozešly. Kachyňa zpočátku inklinoval k vojenské a válečné tématice (Král Šumavy, Práče, Ať žije republika, Kočár do Vídně), později se však jeho doménou staly poeticky laděné snímky, jejichž devizou bylo jemné a přesvědčivé postižení psychologie postav. Ve druhé polovině 60. let se prosadil vedle tvůrců české nové vlny a dosáhl značného uměleckého vzestupu hlavně díky spolupráci se spisovatelem a scenáristou Janem Procházkou (*1929 – †1971), s nímž natočil své nejlepší snímky, jež byly otevřenými a často tvrdými sondami do nedávné minulosti (Ať žije republika, Kočár do Vídně, Noc nevěsty, Ucho). Přestože většinu z nich cenzura později zakázala (drama Ucho se stalo jedním z nejtěžších trezorových filmů), Kachyňovi další práce znemožněna nebyla, neboť „se dokázal oprostit od negativních vlivů krizových let“, a naopak se stal jedním z nejplodnějších českých režisérů, přičemž jeho tvorba byla kupodivu vzácně vyrovnaná (většinou i včetně vynucených filmů z období normalizace). Ve svých vizuálně bohatých a baladicky tónovaných opusech se často zaměřoval na poetické zachycení dětství, dospívání a prvních lásek a znovu se vracel do různých období minulého století (Lásky mezi kapkami deště, Sestřičky, Pozor, vizita! aj.), přičemž zalíbení našel v příbězích z nemocničnícho prostředí. Téměř na všech svých filmech založených na pečlivé scénáristické přípravě se podílel i jako spoluautor scénáře – vzdálená mu byla jakákoliv glorifikace a černobílé zpracování závažných témat, zejména válečných. I když jeho snímky nepostrádají humor, nikdy nenatočil typickou oddechovou komedii. Poslední etapa jeho tvorby byla spojena s televizí, pro kterou mj. natočil seriály Prima sezóna a Tři králové. Příležitostně se objevil jako herec v epizodních rolích ve filmech jiných režisérů. Věnoval se též pedagogické činnosti (od roku 1990 působil jako profesor na FAMU) a v roce 1999 se stal po Františku Vláčilovi prezidentem České filmové a televizní akademie. Vedle řady ocenění za konkrétní filmy mu byl v roce 1968 udělen titul zasloužilý umělec, později obdržel Českého lva za dlouhodobý umělecký přínos českému filmu (1995) a Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii na MFF v Karlových Varech (1999). Jeho první manželkou byla herečka Eliška Kuchařová, s níž měl dceru Elišku. V roce 1994 se oženil potřetí, a to s téměř přesně na den o 41 let mladší herečkou Alenou Mihulovou (*4. 5. 1965), která vytvořila hlavní role v jeho filmech Sestřičky a Kráva (kromě toho se objevila ještě ve snímcích Smrt krásných srnců a Městem chodí Mikuláš) a s níž měl dceru Karolínu. Zemřel na komplikace způsobené Alzheimerovou a Parkinsonovou chorobou.

Vybraná filmografie (režie a spoluúčast na scénáři, není-li uvedeno jinak): dokumentární snímky: středometrážní hraný dokument o osídlování pohraničí po odsunu Němců Není stále zamračeno (1950, společná režie, kamera, střih), dokument o zlepšovatelském hnutí Věděli si rady (1950, společná režie, kamera), celovečerní dokument Za život radostný (1950, společný námět, společná režie), celovečerní dokument o vzniku zemědělského družstva Neobyčejná léta (1952, námět, scénář, společná režie, kamera), celovečerní dokument o zájezdu Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého do Číny Lidé jednoho srdce (1953, společná režie, kamera), krátké dokumenty Stará čínská opera (1953) a Z čínského zápisníku (1954, oba společná režie, kamera), krátké dokumenty Křivé zrcadlo (1956, námět, scénář, režie), Pokušení (1956, námět, scénář, režie), Čtyřikrát v Bulharsku (1958, námět, scénář, komentář, režie), Město má svou tvář (1958, námět, scénář, režie) – hrané celovečerní filmy: špionážní příběh z vojenského prostředí Dnes večer všechno skončí (1954, ve spolupráci s Vojtěchem Jasným), válečné drama Tenkrát o vánocích (1958), proslulé drama o boji pohraničníků proti narušitelům státních hranic Král Šumavy (1959), lyricky laděný válečný příběh malého chlapce Práče (1960), společenská moralita o venkovském veterináři, který se nechal spoutat maloměšťáckými konvencemi, Pouta (1961), lyrický příběh o přátelství dvanáctileté dívky a koně Trápení (1962, + herec; Stříbrná gondola a Stříbrná Minerva na MF dětských filmů v Benátkách, Zvláštní cena poroty na MFF v Mar del Plata a řada dalších ocenění), lyrický příběh první lásky dospívající dívky Závrať (1962), příběh dvou lidí ztracených na okraji velké průmyslové stavby Naděje (1963; Cena za režii na MFF v Buenos Aires 1964), další lyrický příběh o dětské lásce a prvním milostném zklamání Vysoká zeď (1964; Stříbrná plachta na MFF v Locarnu), netradiční pohled na poslední válečné dny na moravském venkově Ať žije republika (1965, + herec), další mistrovská tragická balada z posledních válečných dnů Kočár do Vídně (1966), syrová balada o kruté nelidskosti fanatismu podle novely J. Procházky Svatá noc pod názvem Noc nevěsty (1967), smutná balada o setkání z nápravného zařízení propuštěné dívky a staršího řidiče Vánoce s Alžbětou (1968), příběh starého profesora, který hledá nový smysl života, Směšný pán (1969), mrazivá a dodnes aktuální obžaloba totalitního systému Ucho (1970; premiéra se uskutečnila až v lednu 1990), mnoha cenami ověnčená adaptace knihy Alana Marshalla o chlapci, který onemocní obrnou, Už zase skáču přes kaluže (1971; Velké zlaté slunce na FF mladých v Trutnově, Stříbrná mušle na MFF v San Sebastianu, Hlavní cena na MFF v Bělehradě aj.), životopisný snímek o Alexandru Dumasovi st. Tajemství velikého vypravěče (1971), lyrická balada o válce a dětské fantazii Vlak do stanice Nebe (1972; Cena za nejlepší film Přehlídky avantgardních neorealistických filmů v Avellinu a řada domácích ocenění), poetický příběh o první lásce Láska (1973, + společně námět), drama ze Slovenského národního povstání Horká zima (1973), lyrický příběh o jedné z obětí svárovské stávky podle románu Alfreda Technika Svárov pod názvem Pavlínka (1974), nová adaptace dívčího románku Marie Majerové Robinsonka (1974, pouze režie), adaptace povídky Petra Jilemnického O dvoch bratoch pod názvem Škaredá dědina (1975), lyrický pohádkový příběh o nešťastné lásce podle pohádky H. Ch. Andersena Malá mořská víla (1976; Hlavní cena na MFF v Miami v kategorii filmů pro děti), psychologický příběh chlapce na prahu dospělosti Smrt mouchy (1977), psychologická sonda do snů a představ osamělé dívenky Čekání na déšť (1978 + společný námět; mj. 1. cena na MF dětských filmů v Linci, Cena za nejlepší film na MFF v Panamě), letní milostná romance Setkání v červenci (1978), televizní poetický film podle povídek Oty Pavla Zlatí úhoři (1979; Hlavní cena Prix Italia na Mezinárodní soutěži rozhlasových a televizních pořadů v italské Lecce), nostalgicky úsměvný příběh ze Žižkova 30. let minulého století podle námětu Jana Otčenáška Lásky mezi kapkami deště (1979), poválečný příběh podle novely Vladimíra Körnera Zrození horského pramene pod názvem Cukrová bouda (1980), vážná komedie z prostředí nemocnice podle knihy Adolfa Branalda Pozor, vizita! (1981), televizní poetické drama, opět z prostředí nemocnice, Počítání oveček (1981), snímek o trampotách lehkomyslného mladíka Fandy, ó Fandy (1983), úsměvně laděné vyprávění o začínající zdravotní sestřičce na motivy románu Adolfa Branalda Sestřičky (1983), televizní seriál podle románů Věry Sládkové, zachycující období let 1937-1939 očima citlivé dívky, Vlak dětství a naděje (1984; premiéra se uskutečnila až v roce 1989), cimrmanovská detektivní komedie Rozpuštěný a vypuštěný (1984, herec), komediální společenská moralita Dobré světlo (1986), televizní rodinný film Duhová kulička (1986), nostalgické retro podle autobiografických povídek Oty Pavla Smrt krásných srnců (1986, + scénář), hořká komedie o vážných věcech Nejistá sezóna (1987, herec), komedie s morálně etickým apelem Kam, pánové, kam jdete? (1988, pouze režie), milostný příběh z podzimu 1944 podle novely Karla Zídka Oznamuje se láskám vašim (1988, + scénář), další retroportrét pražského Žižkova, tentokrát v 50. letech, Blázni a děvčátka (1989), válečné drama z prostředí terezínského ghetta Poslední motýl (1990), slavná svěrákovská komedie Obecná škola (1991, herec), televizní komorní snímek Městem chodí Mikuláš (1992), balada na téma odvěkého údělu prostého člověka podle námětu z pozůstalosti J. Procházky Kráva (1993; Hlavní cena Zlatý ledňáček na Festivalu českých filmů Finále 1994 v Plzni, Grand Prix na MFF ve Strasburgu 1994), televizní seriál o láskách Dannyho Smiřického podle povídek Josefa Škvoreckého Prima sezóna (1994), komorní příběh retardované ženy a herecký koncert Jiřiny Bohdalové Fany (1995, pouze režie), válečný špionážní seriál Tři králové (1998), baladické drama podle novely Ivana Olbrachta O smutných očích Hany Karadžičové pod názvem Hanele (1999, pouze režie), televizní komedie Otec neznámý aneb Cesta do duše výstrojního náčelníka (2001), televizní komedie z prostředí vesnického fotbalu Kožené slunce (2002), televizní film na téma prožití lidského života Cesta byla suchá, místy mokrá (2003).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 14. 10. 2021
Autor: PST

Odkazující hesla: Blažena Holišová, Ester Krumbachová, František Vláčil, Galina Kopaněva, Iva Janžurová, Ján Kadár, Jan Procházka, Jiřina Jirásková, Jorga Kotrbová, Josef Illík, Ota Hofman, Radoslav Brzobohatý, Stanislav Zindulka, Tatiana Dyková, Vladimír Dlouhý, Vojtěch Jasný.