Gustav Stresemann

*10.5.1878 – †3.10.1929, německý politik. V letech 1902–1918 syndik

Svazu saských průmyslníků, člen Národní liberální strany. V obdobích 1907–1912 a 1914–1918 poslanec říšského sněmu. Za 1. světové války podporoval anexionistické válečné cíle. V roce 1917 spolupracoval s E. Ludendorffem

, usiloval o vnitropolitickou stabilitu pomocí reforem. Roku 1918 spoluzakladatel a až do své smrti předseda Německé lidové strany, jako monarchista se smířil s realitou výmarské republiky

. V období 13.8. až 23.11.1923 říšský kancléř v čele vlády „velké koalice“, která ukončila pasívní rezistenci v Německu, stabilizovala marku a tvrdě potlačila dělnické hnutí, zároveň od roku 1923 ministr zahraničí. Představitel německé politiky a diplomacie tzv. dorozumění, de facto obnovení ekonomické a politické moci Německa ve spolupráci se západními mocnostmi. Podepsal v roce 1924 Dawesův a roku 1929 Youngův plán, v roce 1922 rapallskou a roku 1926 berlínskou smlouvu

s SSSR, v roce 1925 locarnské dohody a roku 1926 vstup Německa do Společnosti národů. Obdržel Nobelovu cenu

za mír (1926).