vandalismus

[Vandalizmus, podle germánského kmene Vandalů

], v širším smyslu neúčelné, nekulturní a primitivní ničení určitých hodnot; v užším smyslu poškozování hodnotných předmětů v soukromém či společném vlastnictví. Vandalismus manifestovaný převážně formou skupinového či masového jednání lze rozdělit do dvou typů. První z nich zahrnuje takové jednání, které má jasný cíl (například motivovaný mstou) a jednající počítá s hodnotou poškozovaného majetku. V druhém případě má jednáni formu nevhodné hry (vyplnění volného času, demonstrace sily), v níž se jednající nezajímá o hodnotu ničeného majetku.. V obou případech je vandalismus podložen v individuální rovině nevyváženým až psychopatickým vývojem osobnosti a častou citovou deprivací

v anamnéze. Nápadná nezdrženlivost a nespolečenské rysy se projevují zejména v prostředí part (tlup) nezletilých osob, jejichž osobnost, rodinné a výchovné zázemí i způsob trávení volného času je stavějí na roveň delikventů. Vandalismus jako individuální projev i společenský jev je ovlivnitelný sociálně psychologickými zásahy a vhodným systémem celkové převýchovy, respektující zvláštnosti každého jedince.