karence

Psychologie

[Latina] psychologie, snížená či nedostačující psychická stimulace člověka. Stav vznikající jako důsledek dlouhodobého neuspokojování základních duševních potřeb jedince. Synonymum, respektive základ deprivace. Projevuje se charakteristickým obrazem inteligenční a citové nevyspělosti, vývojových nerovnoměrností a poruch chování. Karence citová vzniká neuspokojováním citových potřeb, vede nejčastěji k pocitům nevyrovnanosti, nezakotvenosti a životní nejistoty, mnohdy končí asociálním jednáním a delikvencí. Karence sociální spočívá v nedostatečném uspokojování základních sociálních potřeb (kontaktů), které za normálních okolností vedou k formování vědomí vlastního „já“, vlastní hodnoty a identity. Do jisté míry se kryje s pojmem sociální (výchovné) zanedbanosti. Karenční teorie předpokládá vznik tvůrčího procesu vlivem působení karence na kreativně disponovaného jedince.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 9. 2005
Autor: -red-