David Ricardo

[Rikárdou], *19.4.1772 – †11.9.1823, britský ekonom, jeho učení představuje vyvrcholení klasické politické ekonomie. Původně úspěšný burzovní spekulant, v letech 1813–1815 se zúčastnil sporu o obilní zákony

(podporoval jejich zrušení), v roce 1819 člen Dolní sněmovny, v roce 1821 spoluzakladatel londýnského Political Economy Club. V roce 1817 vydal stěžejní (a jedinou rozsáhlejší) práci Zásady politické ekonomie a zdanění, v podstatě kritiku základních myšlenek Pojednání o podstatě a původu bohatství národů A. Smitha

. Učení Ricardovo obráželo průmyslovou revoluci

ve Velké Británii a její sociálně ekonomické důsledky (vznik materiálně technického základu kapitalismu). Vycházel z myšlenky, že práce je jediným zdrojem hodnoty a že směna zboží je směnou pracovních ekvivalentů. Přispěl významně i k rozvoji teorie rozdělování, pokusil se zjistit perspektivy vývoje podílu práce (dělnické třídy), kapitálu (kapitalistické třídy) a půdy (třídy pozemkových vlastníků) na národním důchodu. Historický přínos znamenala jeho teorie pozemkové renty

. Definoval ji jako rozdíl mezi hodnotou zemědělských výrobků a jejich nižšími náklady a připočteným ziskem v relativně lepších podmínkách výroby, než jsou ty, které určují velikost jejich hodnoty, pojem pozemkové renty redukoval na rentu diferenciální. Mzdu v kapitalismu chápal jako „cenu práce“ a její velikost vysvětloval historickým proměnným existenčním minimem. Zisk považoval za samozřejmou srážku z produktu práce dělníka. Byl jedním ze zakladatelů kvantitativní teorie peněz a stoupencem hospodářského liberalismu

. Na Ricardovo dílo navázal zejména ve 40. letech 19. století K. Marx

, který vysoce cenil Ricardův podíl na rozpracování pracovní teorie hodnoty.