zákon klesajících výnosů

Ekonomie

Ekonomie, přírůstek celkového produktu při izolovaném rozšiřování jednoho výrobního zdroje. Podle zákonu klesajících výnosů platí, že dodatečné jednotky výnosného zdroje, postupně zařazované do výrobního procesu (při neměnném vynakládání zdrojů ostatních), vedou k dodatečným přírůstkům produktu, jež se od určitého bodu budou stále zmenšovat. Zákon abstrahuje od tech. pokroku – je definován při daném stavu techniky. V teorii produkčních funkcí se zákon klesajících výnosů formuluje požadavkem zápornosti druhých parciálních derivací produkce podle jednotlivých výrobních zdrojů. Zákon byl nejprve formulován pouze pro náklady práce a výrobních prostředků na daném půdním fondu v zemědělství. Takto jej formuloval A. Turgot již v roce 1768. Do své teorie pozemkové renty jej pojal také D. Ricardo (1821). J. B. Clark zákon klesajících výnosů rozšířil na všechny výrobní činitele, založil na něm teorii mezní produktivity a zákonu dal charakter univerzálního zákonu výroby. Na tomto pojetí je vystavěna především neoklasická škola. Tak postupoval například též K. Wicksell.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 2. 10. 2006
Autor: -red-