liberalismus

Ideově politické hnutí sdružující stoupence parlamentního zřízení a podnikatelských svobod v oblast hospodářské i politické. Termín liberalismus se rozšířil během 1. poloviny 19. století, kdy v řadě evropských zemí vznikaly liberální politické strany. Liberalismus sám je však starší a je spjat epochou buržoazní revoluce 17. a 18. století. Tam liberalismus sehrál pokrokovou úlohu, neboť definoval základní principy společenského zřízení, které vystřídalo feudální společnost. Liberalistické myšlenky v ekonomii vyjadřovali již fyziokraté; ideje ekonomického liberalismu všestranně rozvinuli představitelé anglické politické ekonomie. Klasický liberalismus vycházel z hesla průmyslové a obchodní buržoazie „laissez-faire, laissez-passer“ (ponechte volný průchod), jež tehdy znamenal požadavek odstranění cechovní reglementace a dalších omezení ze strany státu zejména v zahraničním obchodě (heslo „svobodného obchodu“). Systém přirozených svobod v A. Smithe předpokládal otevření širokého prostoru pro soukromé podnikání a zbavení hospodářské činnosti všech státních zásahů. Ideologové anglické buržoazní revoluce (J. Locke) významně přispěli k rozvinutí a propracování idejí buržoazního parlamentarismu; koncepce „právního státu“, založeného na dělbě moci a občanských právech, svobodě slova, tisku, vyznání, shromažďování ap., se staly natrvalo součástí ideového arzenálu liberalismu. Země, v níž liberalismus dosáhl největšího rozkvětu, byla klasická země průmyslové revoluce a průmyslového kapitalismu Velká Británie. Uskutečňovala nejen reformy ve prospěch svobodného podnikání, ale vypracovala i morálku ospravedlňující snahu po zisku v podobě takových filozofií, jako je utilitarismus J. Benthama nebo pozitivismus J. S. Milla a H. Spencera. – Ve průběhu 20. století vznikly koncepce neoliberalismu, jež se přes různé specifičnosti a odlišnosti v jednotlivých zemích shodují v názoru, že mechanismy volného trhu vytvářejí nejpříznivější podmínky pro efektivní hospodářskou činnost, racionální hospodaření s ekonomickými zdroji a uspokojování potřeb lidí. Neoliberalismus však již nevěří v automatické působení mechanismů svobodné konkurence, nýbrž připouští, že vláda monopolů, disproporce v ekonomii, hospodářská krize, inflace a další negativní jevy deformují mechanismus tržní regulace a mohou vyvolávat hluboké otřesy ekonomiky. Stát má zasahovat do ekonomiky, aby vytvořil nejpříznivější podmínky pro konkurenci. V přeneseném smyslu znamená liberalismus snášenlivost, svobodomyslnost a shovívavost k jiným názorům, popřípadě bezzásadový, smířlivý postoj v ideologické a politické oblasti.