aktivační dynamika

Chronobiologická zákonitost cílesměrného chování vyšších živočichů a člověka, vycházející z hypotetické vlny aktivace

a dezaktivace organismu při dosahování konkrétního cíle

. Fázi aktivace tvoří vzestupná část vlny s vrcholem v bodu dosažení cíle, na níž jsou superponovány oscilace dílčích aktivit. Tyto oscilace se směrem k cíli exponenciálně zkracují. Je-li cíle dosaženo, nastává fáze dezaktivace, během níž příslušné aktivity exponenciálně vyhasínají. V pripadě nedosaženi cíle se objevují náhradní aktivity, které ve formě tzv. extinkční reakce vytvářejí novou vlnu charakterizovanou pokusy typu „co kdyby“. Není-li cíle dosaženo ani po více pokusech, celý akt cíleného chování zaniká (předloha zapomínací funkce aplikované v teorii počítačů). Aktivační dynamika, v jejímž kontextu se rovněž hovoří o endogenní rytmicitě

, lze sledovat prostřednictvím zvolených indikátorů na elementárních reakcích zvířat (vyhledávací a přibližovací reakce s následující konzumatorní fází u potravních či kopulačních aktivit). Aktivační energie. Čím složitější je však podnětové pole se spouštěcími stimuly

, tím obtížnější je volba vhodných indikátorů aktivační dynamiky. Protože znalost aktivační dynamiky umožňuje za určitých podmínek predikci chování

, využívá jí nejen základní výzkum, ale i některé aplikované disciplíny (například farmakoterapie). Viz také buzení

.