nikl

[Nykl, švédština], niccolum, Ni, chemický prvek VIII. skupiny periodické soustavy

z triády železa, protonové číslo

28, relativní atomová hmotnost

58,69. Teplota tání

je 1453°C, teplota varu

2900°C, hustota 8900 kg/m³. Nikl byl objeven roku 1751. Je to stříbrobílý, lesklý, tažný, feromagnetický

kov na vzduchu stálý (v jemné práškové formě je pyroforní). Má vysokou tepelnou a elektrickou vodivost, lze jej vytahovat, válcovat, kovat, leštit. V přírodě se vyskytuje hlavně společně s arsenem

, antimonem

a sírou

, např. jako millerit NiS, dále ve formě červené niklové rudy, která se skládá převážně z NiAs. Pro výrobu niklu má největší význam garnierit, křemičitan hořečnato-nikelnatý proměnlivého složení. Elementární nikl se také nachází ve formě slitiny železa v mnohých meteoritech

a předpokládá se, že středové oblasti země obsahují jeho značná množství. Metalurgie niklu závisí na druhu rudy, která se zpracovává. Obecně se ruda převede na Ni₂S₃, který se praží na vzduchu za tvorby NiO a ten se redukuje uhlíkem na kov. Používá se například k výrobě slitin (pakfong

, alpaka

, konstantan

), jako katalyzátor. Ve sloučeninách má nejčastěji oxidační číslo II. Významnými sloučeninami niklu jsou například: oxid nikelnatý

NiO se používá jako zelený pigment v keramickém průmyslu, v kompaktním stavu při normálních teplotách je nikl značně odolný vůči vzduchu a vodě, proto se podvojná sůl síran nikelnato-amonný používá ke galvanickému vytváření ochranných vrstev. Vyšší hydráty

nikelnatých solí a jejich vodné roztoky jsou zelené.