Alexandr Solženicyn

*11.12.1918 (Kislovodsk, Rusko) – †3.8.2008 (Moskva, Rusko), celým jménem Alexandr Isajevič Solženicyn, ruský spisovatel, publicista a politik. Za druhé světové válku sloužil u dělostřelectva a v roce 1945 byl vyznamenán za odvahu. Poté, co v dopise příteli kritizoval Stalina

byl uvězněn na 8 let v gulagu

a následně odeslán na 20 let do vnitřního exilu v Kazachstánu. Pro svou literární tvorbu čerpal ze zkušeností z pobytu v koncentračním táboře (gulagu) a ve vyhnanství. Zkušenosti a studium materiálu shrnul v dokumentární politické obžalobě stalinismu Souostroví Gulag. Koncentrační tábory a vězení líčí v novele Jeden den Ivana Děnisoviče, v románech Rakovina, V kruhu prvním. Některé další románové a dokumentární práce se staly součástí románového cyklu Krasnoje koleso (Rudé kolo). Psal také politické traktáty

, etické eseje, dramata a básně. V roce 1970 obdržel Nobelovu cenu

 za literaturu. Ocenění si však nepřevzal, v obavě že mu vláda znemožní návrat do vlasti. V té době mu již bylo zabaveno několik rukopisů. V roce 1973 vyšel ve Francii první ze tří dílů Souostroví Gulag. Po zveřejnění výzvy Nežít ve lži byl 13. února 1974 zatčen, zbaven občanství a vypovězen na Západ. Žil pak postupně v Německu, ve Švýcarsku a v roce 1976 se usadil v americkém státě Vermont. Na Západě pak postupně vyšly všechny jeho romány. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu.

Do vlasti se vrátil v roce 1994 po rozpadu Sovětského Svazu

. K vývoji v Rusku zůstal i nadále kritický. Vydal několik esejů o budoucnosti země a v roce 2000 publikoval svou velkou práci Dvě stě let pospolu o postavení židů v dějinách Ruska

a jejich úloze v bolševické revoluci

.