Zuzana Stivínová

Biografie / Herectví

*24.7.1973 (Praha, Československo), česká filmová, televizní a divadelní herečka. Pochází z uměleckého prostředí (má tři sourozence) – její otec Jiří Stivín je známý jazzový hudebník, babička Eva Svobodová byla herečka a teta Zuzana Stivínová vystupovala v 60. letech v Semaforu. Vystudovala hudebně-dramatické oddělení pražské konzervatoře (1993) a již během studia hostovala v Semaforu (Kytice II), v Divadle Na zábradlí a v Divadle pod Palmovkou a spolupracovala se spolkem Kašpar, jehož byla tři roky členkou (Cyrano z Bergeracu, Růže pro Algernon, Don Juan, Hodina mezi psem a vlkem). V letech 1994 – 2000 účinkovala v Národním divadle (Vyhnanci, Zázračný mág, Podivní ptáci, Višňový sad, Sen noci svatojánské, Othello, Faust, Maryša) a poté se neúspěšně pokusila získat angažmá v Paříži u režiséra Petera Brooka. Od té doby působí na volné noze a vybírá si především role, v nichž může uplatnit i svůj pěvecký a pohybový potenciál. Hostovala v muzikálu Cabaret v Divadle Na zábradlí a také v brněnském Divadle Bolka Polívky (inscenace s B. Polívkou Variace na chlast). V roce 1995 získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. Před filmovou kamerou debutovala v roce 1990 v psychologickém snímku Houpačka, její úspěšnou filmovou dráhu hojně obsazované herečky odstartovala až v roce 1998 role znásilněné veterinářky v černé komedii Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky, za kterou byla nominována na Českého lva, stejně jako za roli klavíristky Evy v komorním snímku Nevěrné hry, jenž byl zatím její největší filmovou příležitostí. Uplatňuje se také v televizních filmech a seriálech, věnuje se i dabingu (24 hodin, Úžasňákovi) a občas propůjčuje svůj hlas jiným herečkám. Mluví plynně anglicky, francouzsky a slovensky, výborně hraje na violoncello a odolává nabídkám na tvrdou komerci a líbivé muzikály. Jejím manželem je významný vědec, molekulární genetik a objevitel rakovinného genu Lukáš Čermák, s nímž má dva syny (Davida a Tadeáše) a s nímž od roku 2009 žije v New Yorku, kde Čermák působí jako stážista na Newyorské univerzitě. V Hollywoodu však zatím neprorazila.

Vybraná filmografie: psychologická sonda do nitra mladé nevyzrálé matky Houpačka (1990), televizní dramatizace klasického díla Egona Hostovského Dobročinný večírek (1992), televizní rodinný příběh Komu šplouchá na maják (1992), televizní komorní drama podle hry Ivana Klímy Klára a dva páni (1994), televizní pohádka Marie Růžička (1994), televizní válečné drama Tichý úkryt (1995), akční špionážní thriller Mission: Impossible (USA 1996), ze skutečného kriminálního případu vycházející feministicko – pesimistická černá komedie o chtíči, znásilnění a brutální pomstě Pasti, pasti, pastičky (1998; nominace na Českého lva), existenciální dílko o osudové lásce, zlých snech, šílenství a zbytečné smrti Rychlé pohyby očí (1997), drama příslušníka StB a někdejší disidentky Zima 1989 (Nizozemsko 1998), ze skutečných událostí čerpající válečný seriál Tři králové (1998), lehce smutná prázdninová komedie Návrat idiota (1999, pouze hlas), divoká psychedelická komedie Eliška má ráda divočinu (1999), televizní horor o jedné podivné restauraci Specialita šéfkuchaře (1999), psychologické drama na téma viny a trestu z prostředí romské komunity Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000), psychologicko – kriminální drama o mladých lidech na okraji společnosti podle novely Jáchyma Topola Anděl pod názvem Anděl Exit (2000; nominace na Českého lva za herecký výkon vedlejší roli), thriller z prostředí pohřebního ústavu May Day z televizního cyklu Černí andělé (2001), epizodický dokument o hledání úniku ze stresu města i před sebou samým Z města cesta (2002), experimentální umělecký dokument Jana Němce o hlubinách vlastního vědomí Noční hovory s matkou (2002, hlas matky), televizní drama na motivy povídky D. H. Lawrence Lišák (2002), televizní detektivka podle klasiky S. S. Van Dina Vyvraždění rodiny Greenů (2002), komorní psychologický snímek o manželské krizi Nevěrné hry (2003; nominace na Českého lva), seriál z prostředí pracovníků horské služby Záchranáři (2003), experimentální hraný esej s podtitulem „street movie s národem k použití“ a oficiálním názvem Národ sobě aneb České moře v osmnácti přílivech (2003), televizní středometrážní drama Pískovna (2004), další introspektivní esej J. Němce, zabývající se problematikou hranice mezi životem a smrtí, Krajina mého srdce (2004, hlas), vězeňské milostné drama na motivy povídek Jiřího Stránského Kousek nebe (2005), rodinná pohádka na motivy pohádek Boženy Němcové Anděl páně (2005), televizní horor Tajné sny (2005), subjektivní experimentální pohled J. Němce na významnou českou malířku a surrealismus Toyen (s podtitulem Střepiny snů. Ticho a tma) (2005), komorní smutná komedie Grandhotel (2006, hlas), situační komedie o mužské nevěře Chyťte doktora (2007), televizní komediální seriál Trapasy (2007), hořká komedie na téma rodinných vztahů podle stejnojmenné novely Emila Hakla O rodičích a dětech (2008), historický thriller o slavné uherské hraběnce Bathory (2008, pouze hlas), dramatický seriál o nástrahách života Soukromé pasti (2008), komedie Martin a Venuše (2012).

Vytvořeno: 14. 8. 2012
Aktualizováno: 27. 5. 2021
Autor: PST