žoldnéři

Vojenství

Název pro bojovníky, kteří svou vojenskou službu nevykonávají z určité přirozené, zvykové a zákonné povinnosti nebo ze závazku k nějakému politickému či ideologickému programu, žoldnéři bojují bez zřetele ke skutečnému cíli, pouze na základě poskytnutí materiálních výhod nebo za finanční náhradu (za žold). Žoldnéři se objevili již ve starověkých státních útvarech. Dodavatelem žoldnéřů pro vojska řady východní despocie se stalo zejména Řecko. Na žoldnéřském základě byla v období císařství postavena i armáda Říma. Po rozpadu římské říše najímala velké kontingenty žoldnéřů také Byzanc. Zcela odlišná situace byla ve středověké Evropě, kdy systém feudálních vztahů a feudálního vojenství žoldnéřství prakticky vylučovalo. Námezdní vojáci se začali objevovat od 12. století v oblastech, kde vyspělejší ekonomika nájem žoldnéřů umožnila (Středomoří). Rozvoj výrobních sil postupně uvolnil v některých částech Evropy velké počty lidí, kteří mohli nabídnout své vojenské služby velkým feudálům. Až do 15. století převládali tzv. rytířští žoldnéři, tj. feudálové, kteří se dávali najímat i se svým ozbrojeným doprovodem a bojovali jako těžkooděná jízda. Své žoldnéře najímala i města, nejprve na policejní a strážní službu, později ve velkém množství jako náhradu za městskou milici. Změny ve vojensky podmíněném vojenství českých husitů a Švýcarů vedly postupně k vytváření čistě žoldnéřských armád v 16. a 17. století. Ve většině států bylo žoldnéřství nahrazeno od 19. století povinnou vojenskou službou.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 21. 11. 2013
Autor: -red-

Odkazující hesla: Pierre François Charles Augereau, proletariát, Štítné, verbíř.