těžkooděnec

Název bojovníka opatřeného prostředky pasívní ochrany, zbrojí ochrannou. Těžkooděnci se vyskytovali ve vojscích v obdobích, kdy se na bojištích užívaly především chladné zbraně. Ve starověku převládali pěší těžkooděnci. Jejich výstroj musela umožňovat pěší boj, proto se většinou omezovala na ochranné odění kryjící pouze trup, na přilbu a štít. Typickými těžkooděnými pěšáky starověku byli řečtí hoplíté či římští legionáři. Objevili se i jízdní těžkooděnci, často obrnění od hlavy až k patě. Nejznámějšími z nich byli v období starověku partští jezdci, krytí dlouhou, až k nártům sahající suknicí pošitou kovovými lamelami, opatření kónickou přilbou a okrouhlým štítem. Ve středověké Evropě převládli až do 15. století

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 21. 11. 2013
Autor: -red-

Odkazující hesla: Štítné, vůz bojový starověký, žoldnéři.