Zlatá horda

Ulus Džuči, chanát Kypčak – feudální státní útvar ve východní Evropě a střední Asii, vzniklý jako výsledek mongolsko-tatarských výbojů. Byla založena roku 1241 Batu-chánem

. Ovládala rozsáhlé území od Dněstru po Irtyš, náleželo k ní Povolží, severní Kavkaz, jihoruské stepi, část pobřeží Černého a Kaspického moře a značná část střední Asie s přilehlou oblastí západní Sibiře, jádrem bylo dolní Povolží. Hlavní město bylo Saraj-Batu (blízko dnešní Astrachaně), od 1.poloviny 14.století Saraj-Berke (u dnešního Volgogradu). Zlatá horda byla původně v závislosti na mongolském chánovi, od poloviny 13. století nezávislá. Ruská knížectví nebyla její součástí, platila však vládcům Zlaté hordy daň a podrobovala se jim v řadě politických otázek. Obyvatelé říše tvořili vedle kočovných Mongolů, Tatarů a Polovců zejména porobení volžsko-kamští Bulhaři, Arméni, Rusové, Mordvini, Řekové. U kočovných obyvatel převládaly patriarchální a polofeudální vztahy, u usedlého obyvatelstva feudální. Politická správa Zlaté hordy měla vojenský ráz, zvláštní postavení měli výběrčí daní – baskakové, v čele stáli chánové z Čingischánova rodu. Za chána Džanibeka v letech 1342–1357 dosáhla vrcholu své vojenské moci. V 60. až 70. letech 14.století se faktickým vládcem hordy stal Mamaj. Od poloviny 14. století postupně narůstaly vnitřní rozpory a zesiloval vnější tlak (Karakitani, Tímúr a zejména ruská knížectví). Dočasné upevnění centrální moci přinesla teprve vláda chána Tochtamyše v letech 1380–1395. Jeho porážka Tímúrem však znamenala úder, z něhož se Zlatá horda již nevzpamatovala. V průběhu 15.století se postupně rozložila. Roku 1438 vznikl v Povolží kazaňský chanát, 1443 se odtrhl Krym, v průběhu 15. století se utvořil astrachaňský, sibiřský a kazašský chanát a roku 1480 se nadvlády Zlaté hordy definitivně zbavilo Moskevské veliké knížectví.