Winston Churchill

Biografie / Politologie / Nobelova cena / Vojenství

*30.11.1874 – †24.1.1965, sir, celým jménem Winston Leonard Spencer Churchill, britský politik a státník. Původně konzervativec, v letech 1906–1924 liberál poté opět konzervativec. V letech 1896–1898 důstojník v Indii, v roce 1898 se účastnil britského vojenského tažení do Súdánu, v letech 1899–1902 válečný dopisovatel v anglo-búrské válce. Od roku 1900 poslanec Dolní sněmovny britského parlamentu, v letech 1906–1908 státní tajemník v ministerstvu kolonií, v letech 1908–1910 v ministerstvu obchodu, v letech 1910–1911 v ministerstvu vnitra. V letech 1911–1915 první lord admirality, zastánce ostře protiněmeckého zahraničního politického kursu. Po neúspěchu dardanelské operace v roce 1915 odstoupil a v letech 1915–1917 bojoval jako britský důstojník na frontě ve Francii a Belgii. V letech 1917–1918 byl ministrem pro zbrojení, 1918–1921 ministrem války a letectví. Zasloužil se o motorizaci britské armády a zvláště o zavedení tanků. Jeden z hlavních organizátorů intervence proti Rusku. V letech 1921–1922 ministr kolonií, v letech 1924–1929 ministr financí. Ve 30. letech odpůrce appeasementu. Kritizoval zahraniční politiku Baldwinovy a Chamberlainovy vlády, navrhoval energický postup proti nacistickému Německu a odsoudil mnichovskou dohodu. Po vypuknutí druhé světové války byl jmenován dne 3.9.1939 prvním lordem admirality. Od 10.5.1940 do 25.5.1945 byl ministerským předsedou koaliční vlády konzervativců, liberálů a labouristů, současně ministrem obrany a prvním lordem pokladu. Jeden ze tří hlavních představitelů protifašistické koalice – tzv. Velké trojky. Zastupoval Velkou Británii na casablanské, teheránské a jaltské konferenci a na začátku postupimské konference. Od května do července 1945 byl předsedou prozatímní vlády konzervativců a liberálů, po porážce Konzervativní strany v parlamentních volbách v červenci 1945 se stal hlavou konzervativní opozice. V březnu 1946 pronesl na univerzitě ve Fultonu (USA) projev, vyzývající k jednotě anglosaských zemí a vytvoření vojenskopolitického bloku Velké Británie a USA proti SSSR a socialistickým zemím. Tento projev je tradičně považován za otevřené vyhlášení studené války. V letech 1951–1955 byl opět ministerským předsedou (v letech 1951–1952 současně ministrem obrany). V dubnu 1955 se vzdal funkce ministerského předsedy i vůdcovství Konzervativní strany, nadále si však zachoval významný vliv na britskou politiku (osobní poradce britské královny v zahraničně politických otázkách). Je autorem historického díla o svém předkovi vévodovi z Marlborough a rozsáhlých válečných pamětí. V roce 1953 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 15. 3. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alan Francis Brooke, Artur Travers Harris, Atlantická charta, Bob Hoskins, Clement Richard Attlee, dardanelská operace, Falklandy, Franklin Delano Roosevelt, Graham Sutherland, Harold Rupert Alexander, jaltská (krymská) konference, John Sturges, Konzervativní strana Velké Británie, Lend-Lease Act, moskevská konference, Nobelova cena za literaturu, Postupimská (berlínská) konference, quebecká konference, Ridley Scott, sovětsko-britská dohoda 1941, studená válka, teheránská konference, Tony Scott, Velká trojka, železná opona.